Říjen 2014

ticho

16. října 2014 v 16:01 | Petr Zika

ticho







ticho
"Ztišením se sluší tebe chválit…" (Žalm 65:2)
"A země byla pustá…" (Gen)
Na počátku všeho bylo ticho.
Ticho rozvíjí kreativitu.Ticho je "prostor" kde začíná naše tvořivost,naše opravdovost,kde můžeme slyšet vnitřním sluchem.
Klidné prostředí se může kladně projevit na naší míře kreativity.Ticho je pro mozek svým způsobem "dovolená".Ticho nám pomáhá,abychom se mohli soustředit,zbavuje nás tlaku,pomáhá nám v naší schopnosti myslet a soustředit se.
Mirek Václavek píše,že:"skutečná hudba se nejvíce blíží tichu,které stojí na počátku a jen s pokorou může přijít to,co se tichu vyrovná."
Platí to nejen v hudbě jako takové,ale ve všech oblastech.
Ticho nás může vyvést z povrchností.
Z ticha vychází naše opravdové pocity,tříbí se myšlenky,noříme se dovnitř sebe,do našich vlastních hlubin,taky do hlubin Božích a z toho může vzniknout nějaká reakce.
Pak nám dává najednou smysl ta myšlenka,že i ztišením,tichem se sluší Boha chválit.
V tom tichu vyplave napovrch co je vlastně někde hlouběji v našem srdci a to nás vede k určitým modlitbám,meditaci a hlavně se můžeme v tom tichu plně soustředit na Boha-očekávat ho.
Ticho neklade žádné otázky,ale může nám dát na ně odpovědi.
Ticho nás učí opravdově naslouchat,sobě,Bohu i druhým.
V dnešní uspěchané době není příliš obvyklé opravdově naslouchat,vyžaduje to čas,zastavení se a ztišení. V dnešní době,je to velice těžké,někam si zalézt a být jen v tom tichu,nic nedělat,nic neříkat,nikam nespěchat,nechat vše odejít,utišit ty bouře v nás,zastavit ten tok myšlenek.
Popravdě to chce občas dělat,člověk do toho nemůže prostě jen tak rychle vplout a myslet si,že to hned půjde samo od sebe. Je v tom taky i určitý prvek sebekázně.
Tohle je ale návrat k naší spiritualitě-v tichu,uvnitř nás,tam začíná veškerá spiritualita,vnitřní život.
Tohle je taky návrat k našemu uctívání-tam by mělo začít,původ by mělo mít v tichu,ztišení,zaměření pozornosti na Boha,taky na to co je vlastně v našem srdci,abychom mohli opravdově "vylévat" své srdce před Ním.

Já to dělám tak,že jednou za čas odjíždím na chatu na Vranovskou přehradu,je na odlehlejším místě a nejraději tam jezdím na podzim a v zimě,kdy tam skoro nikdo není,tehdy je to ta samota a divočina,kterou občas potřebuji.
Jezdím tam sám,protože to je další důležitá věc ve spojení s tichem-samota,být sám,sám s Bohem,sám se sebou,nemluvit,nechat to ticho pronikat do sebe….
Někdy si připadám jako nějaký mnich,či poustevník,ale mnohokrát jsem zažil něco,co jsem jinde nezažil,stojí to za to,mohu jen doporučit to vyzkoušet a čas od času praktikovat.

Žijeme v tak hlučné společnosti,že téměř přestáváme slyšet ticho.Už ani nevíme,co všechno dokáže a co pro nás dělá.
Odevšud se na nás valí nějaké zvuky,jejichž síla decibelů se stále zvyšuje,jednoduše řečeno každý den jsme vystaveni ohlušujícímu rachotu,ještě nikdy nebyl život tak hlučný jako dnes.
Světová zdravotnická organizace poukazuje na to,že hodnota venkovního hluku,která je 55 decibelů,je neustále o mnoho decibelů překračována,což má neblahý vliv na náš organizmus i psychiku
Naše tělo,přitom potřebuje klid k tomu,aby si odpočinulo a načerpalo energii.
Ticho je zdroj obrovské síly.Naproti tomu hluk organismus oslabuje.
Je zajímavé,že mezi hlukem a srdeční frekvencí existuje jednoznačná spojitost.

Bohužel mnozí z nás se už skoro odnaučili ticho vnímat.
Místo toho,abychom v našich bytech s drahými okny s protihlukovým těsněním a dobře izolovanými zdmi odpočívali od všeho toho hluku,většinou to ticho "přebíjíme" zvukem neustále běžící televize,rádia,cd-čka,PC,nebo taky nějakou neustálou činností,která to ticho a zastavení se "vyřazuje".
Místo toho,abychom ve volném čase nacházeli klid ve svém nitru,neustále reagujeme na různé podněty zvenčí.Mnoho lidí,už ani neumí bez toho hluku a různých činností žít.
Dalo-by se říct,že mají v podstatě strach být vystaveni tichu a tomu být sám.
Kdo se poddá tichu,může se hodně dozvědět o sobě-dokonce víc,než by většina lidí chtěla vědět.
Jak říká jeden můj přítel:"Pak na tebe vyskáčou všichni ti tvý démoni,se kterými se musíš utkat."
Tu stejnou zkušenost má i Anselm Grun,když v jedné ze svých knih popisuje jak zavedl takové terapie kdy jde se skupinkou lidí někam do přírody a nikdo nesmí promluvit,zůstávají v tichu.Mnoho z těch lidí tyto terapie opustilo,nebo nechtělo na ně chodit,protože bylo těžké pro ně vybojovat si ten boj-všechny ty věci co se na nás v takových chvílích vyvalí…
Když ale prvotní "nápor" překonáte,octnete se na "jiném místě".

Závěrem nějaké citáty,které se vztahují k tichu:
"Když máme udělat nějaké pokroky,musíme před naším Bohem umlčet svůj jazyk,protože Bůh poslouchá jedině řeč mlčící lásky." (sv.Jan od kříže).
"Ježíš na nás stále čeká v tichu." (Matka Tereza)

Tak to je jen tak ve zkratce ke chvále ztišením.
Petr