Září 2012

Praktické rady pro vedoucí chval

7. září 2012 v 14:54 | Petr Zika
nějaké praktické rady pro vedoucí chval,které se vždycyky budou hodit...

Nejčastější otázkou,kterou si klademe je:Jaké písně bychom měli hrát?
To je důležité a proto před výběrem písní PŘEMÝŠLEJ:

-Zaujmuly tebe samotného písně které chceš hrát,můžeš se do nich "ponořit" a přinést je opravdově před Boha?

-Je dúležité vybrat nějaké písně,které vypovídají to co prožíváme,ale i takové,které vypovídají o velkých tématech víry,jako např:kdo je Bůh,jaký je,sláva,svatost,láska,Kristův kříž a spása,milost Boží,království Boží atd.
Pozor!Příliž mnoho témat v písních může být někdy matoucí,je dobré,aby to někam "směřovalo",ale nemusí to tak být vždy.

-Co Ti Bůh nedávno řekl? O čem ve sboru přemýšlíte, co vás trápí, co vás těší,co prožíváte?
Jak to mohu promítnout do výběrů písní? Co Bůh chce našemu společenství říct?
Na co bychom se měli zaměřit?

-Znají lidé většinu písní co jsi vybral?Není problém dát nějakou méně známou,či novou,ale většina by jich měla být známá.

-Většina písní,by taky měla být jednodušší ve slovech a melodii,aby se ostatní mohli přidat,i když někdy je dobré mít i nějakou píseň,ve které lidi jen "spočnou" před Boží tváří...

-Kdo s tebou bude hrát a zpívat.
Jestliže tam bude někdo,kdo neumí moc dobře hrát a zpívat jak je zapojit,aby nebyli "rušivým elemntem"?
Pokud jim bude dán nějaký větší prostor,nemusí to zrovna pozvednou atmosféru chval.
Je potřeba je zapojovat postupně s tím,jak budou růst a s tím musíš počítat,když vybíráš písně...

-Co říkají slova písně, kterou vybírám?
Ústí jedna do druhé a nebo byly vybrány, protože "potřebujeme jednu rychlou" nebo protože "tuhle jsme minulý týden nezpívali"...
Další důležitá věc je,že by některé písně na sebe měli napojovat,aby nebyla za každou písní pauza,která může někdy působit rušivě,někdy se neboj právě nechat to ticho,než začneš hrát novou píseň.
Další věc,měli by jste mít připravenou píseň,nebo nějakou pasáž,kde budete moct mít prostor,ke spontánnímu uctívání.
Samozřejmě,že někdy to "přijde samo" v nějaké písni i když to připravené nemáme-to bývá většinou nejlepší.
Nejde o to dělat to vždy prvoplánovaně,měli bychom čekat na ten správný okamžik,když to uděláme v praví čas,umocní to naše uctívání a vyvyšování Boha,ale pokud máte s kapelou v nějaké aranži něco takového,může to taky fungovat s tím,že kapela z vás nebude vystresovaná (zvlášť pokud to nejsou hudebníci zběhlí v improvizaci),když na to budou připraveni a navíc i to může být pokaždé jiné v jiném feelingu a délce atd.
-Jaká to je akce,kde budeš hrát?
Některé písně nemusí jít dobře ve skupině deseti lidí třeba na domácí skupince,jako s více lidmi na shromáždění...
Některé písně se spíš hodí na festivali,na mládežnické skupinky,než na menší intimní skupinku a jiné se zase hodí víc na tu menší skupinku.Hlasité hřmotné radování není stejné když je vás jen deset.,jako když je někde na festivalu lidí mnoho,tam vyber některé písně, které nehudebníci mohou zazpívat,aby se všichni mohli připojit.
-V písních které vybereš dávej pozor na:
Jestliže opakuješ refrén nebo frázi písně, víš proč?
Je tu nějaký důvod jiný než "zpívá se to víc než jednou, že jo",nebo "cítil jsem se být veden".
Jsou jisté verše, které mohou být opakovány a nezrujnuje to chválu nebo to neunudí chváliče.
Některé opakované verše mohou "umocnit" víru a zjevení Pána,ale někdy už to může být "rušivé" a nikam nevedoucí,je potřeba na to být citlivý,nedělat věci jen automaticky,nebo proto,že minule mi to tak fungovalo.
Jestliže chceš opakovat píseň, měj na mysli důvod, proč. Je tu něco nového, co potřebuje zdůraznění druhým opakováním?
-Pravděpodobně základní pravidlo: nezpívej píseň, když neznáš slova nebo melodii. Akorát budeš vypadat hloupě a spleteš ostatní.Navíc se můžeš sám dostat pod tlak,který tě může srazit dolů...
To stejné platí i o kapele,která tě doprovází-znají tu píseň co chceš hrát?
-Jestliže se cítíš být veden do spontánního prorockého zpěvu,tance ,tleskání atd. podívej se někam mezi lidi, aby sis zkontroloval, jestli jsou v tom s tebou.

Tohle se nám vždy bude hodit,takže je důležité si některé věci stále připomínat.
Pro ty z Vás,kterým přijde,že je toho hodně na co myslet a vůbec,že není jednoduché vést chvály mám jedno povzbuzení jak to mám já:
Jsem jenom Jeho kluk,který mu chce zahrát své písničky a chválit Ho.
Bohu jde především o naše srdce a ne nějakou dokonalost.
I přesto,že tohle dělám už nějaký rok,mám na zádech stále značku "Z" (začátečník),ale důležité je jaký máme vztah s Bohem,jaké máme Jeho poznání a jaké máme srdce,to se do toho vždy promítne nejvíc...
Pamatuj,nemusíme nic nikam tlačit!!!

Petr

Pár postřehů

3. září 2012 v 19:54 | Petr Zika
Pár postřehů...


...někdy se vynořují z mých pocitů ohledně nějakých událostí,či hraní s JR,nebo ve chvalách v církvi nějaké myšlenky a je dobré jim dát nějakou šanci a srovnat si je v hlavě.
Nedávno jsem hrál u nás ve sboru s našim mládežnickým worship bandem,kterému se snažím občas věnovat a něco jim předávat.
Jsou úžasní v tom,že mají opravdovovu vášeň a hlad po Bohu.
Uctívání koluje v jejich krvi a touží po Božím doteku,po něčem víc.
Na nich můžu vidět jak nám co už jdeme nějaký ten rok a sloužíme ve chvále "otupělo to ostří".
Co tím chci říct je to,že oni nehleděli v těch chvalách tolik na čas,či jiné věci "zůstávali" na "pohybu Ducha",nebylo to úplně profesionální ty chvály,ale vnímal jsem,že se snaží reagovat na Božího Ducha a že jsou neseni tím Duchem uctívání ve svobodě,byli plně zaměřeni na Boha.
Po shromku mi jeden člověk řekl svoji reakci (a to mě přinutilo se nad tím víc zamyslet) - jo bylo to dobrý,ale moc dlouhý.
Chápu to,protože když se člověk nemůže plně uvolnit,soustředit a očekávat na Boha,hledat ten tichý jemný vánek k naskočení na ten proud,abychom se mohli vznášet jako orlové (Iz 40),tak je to někdy těžké do toho úplně "vplout".

Ti mladí ale nejsou ještě tolik "svázaní" starostma o nějaký nedělní program,o to jestli jim tam pobýhá nějaké dítě,jestli to nebude dlouhé,jestli se to bude lidem líbit,nebo jestli jsou nevyspalí po probdělé noci,oni to mají jednodušší - prostě jsme tady a uctíváme,čekáme na Boha a jeho pohyb,zatímco my co už jsme "obroušení" při tom všem ještě přemýšlíme,hodí se to teď,nebude to dlouhé,neměla už být sbírka,či modlitby za děti,uctívají vůbec lidi atd.
Samozřejmě,že potřebujeme celej ten nedělní program nějak upsořádat-církev je taky o nějakém řádu,ale...
Sám jsem si znovu uvědomil,že potřebujeme dát Božím věcem a Božímu Duchu nějaký čas,a přiznám se,že jsem možná už něco málo ztratil z té "mladické nerozvážnosti" kterou jsme možná někdy šokovali,ale na druhou stranu se někdy děli věci...
Jednou jsem četl rozhovor s Mike Pilavachi (vedoucí Soul Survivor),ptali se ho proč zve na worship festival Kevina Prosche,když někteří lidé z jeho chval odcházejí-a on jim řekl,že proto,protože i když někteří odejdou,tak ti co zůstali mluví o tom,že takto silně Boha ještě nikdy nezakusili...
Když čtu evangelia,tak vím,že by mě to s Ježíšem bavilo-byla v tom svoboda,spontánnost,nebyli ohraničení,byl v tom prostě život a to chci.Farizejové a zákoníci zvyklí na své předpisy a řád v chrámu to s Ježíšem asi nebavilo,přitahovalo to ale lidi,kteří tak zoufale potřebovali zakusit Boha,Jeho lásku a přítomnost,potřebovali ten doušek živé vody.

My Češi,máme silné obdarování a cit pro uctívání,nad našim národem je Duch uctívání silně,ale co nám chybí je
"UM ZÚSTÁVAT V TÉ BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI".Jít dál ještě dál a ještě dál,do hlubin.Je tolik lidí postižených touhle instantní dobou,která zůstává jen na povrchu.Máme tolik možností,informací,jsme přesyceni,ale náš duch zůstává hladový-nic jiného než Bůh sám a Jeho přítomnost ho totiž neuspokojí.
Jednou mi řekl jeden Ind ze kterým jsme se s JR potkali na jednom festivalu,že našim povoláním je vzít lidi co jsou ve vodě po kotníky do hlubin!
Musíme se odvážit jít dál...
Potřebujeme nové,hlubší poznání Boha,novou vášeň a touhu,novej dotek,slyšet znovu Jeho hlas,zakusit Jeho obejmutí...

Tohle všechno asi tak úplně nepůjde na nedělních shromážděních-i když kdo ví...???
...když jsem začal po revoluci chodit do spolča které bylo "mladé" nově vzniknuvší nikam jsme nespěchali,nebyli jsme "svázaní" nějakým programem,prostě jsme se sešli a očekávali na Boha,modlili se a uctívali (třeba i 15-20 minut v jazycích...).Dnes si nejsem jist jestli bychom to "rozdýchali" ,ale možná tohle někteří znovu očekávají...???

Asi na to nebude úplně ani čas na nějakých festivalech,protože tam je trend "nacpat" do programu co nejvíc věcí,aby lidi kteří jsou už tak "přesyceni" něčím aspoň zaujali a taky když už si to zaplatí,ať tam toho mají co nejvíc,aby si každý vybral-to není kritika,jen konstatuji současný trend.
Možná,že budou víc vznikat akce,na kterých občas hrajeme i s JR,jako večery chval (nedávno v Praze,ve Znojmě),vím,že je dělají i ve Žďáru a na jiných místech a upřímně-to nás baví,protože tam je na to "čas" a svoboda.
Nebo noční očekávání na Boha s modlitbama a uctíváním,které děláme tento pátek u nás ve Znojmě-tam bude svoboda a čas na to zůstávat v Boží přítomnosti,být uvolnění a spontánní,bez nějaké kontroli,či sebekontroli...

Ale upřímně,byl bych rád,kdybychom v církvi byli citliví a to co Ti mladí mají v sobě na nich neobrousili,ba naopak nebojme se je v tom povzbuzovat a obohaťme se od nich,tím,co jsme možná už trochu ztratili.Ap.Pavel říká Timoteovi
(i církvím,kterým to psal),aby jím nikdo nepohrdal,pro jeho mládí...

další postřeh...

...ten se týká ohledně vedení chval.
Znovu jsem se ujistil,že nemusíme nic nikam tlačit.
Na mnoha akcích je na chváliče vždy tlak na to,aby "přitáhli" nebe na zem.
Ale to není v našich silách,všechno je to o Bohu a Jeho milosti.
To co potřebujeme jako chváliči je-uvolnit se a odprostit od všech těch tlaků,jak vnějších tak vnitřních.
Uctívání začíná u Boha,kdyby se nám On nechtěl zjevit,nikdy bychom neviděli Jeho tvář a nezakusili Jeho blízkost.
Bůh dává podnět,odhaluje svou slávu a přítomnost.
Job říká:"prošel jsi kolem mě a ani jsem to nepostřehl..."
Biblická teologie říká o Bohu,že je všudepřítomný,že Jeho oči hledí na ty kdo ho hledají,aby je posiloval.

Chvála ale bez Božího zjevení a odhalení může být někdy "těžká" a nudná,ale On je vždy s námi,je nám blíž než si myslíme,sám říká,že je blízko zdeptaným,těm kteří ho hledají opravdově,že se dá nalézt atd.
Bůh není jen nějaký pocit a pokud nepřijde momentálně to zjevení a odhalení pro mě,neznamená to,že se Bůh nemohl někoho dotknout,nebo někdo že se nemohl dotknout Boha.
Nemůžeme být závislí na svých pocitech a myšlenkách.
Na posledních našich hraních s JR,jsme se cítili s klukama opravdu trochu "dole",moc se nám podle nás nedařilo,nebo bylo málo času na nazvučení,hraní,ale kupodivu přišli nějací lidé,že to pro ně byl vzácný čas s Bohem a v Boží blízkosti.
Nikdy tu chválu nesmíme vzdát,musíme v ní stále jít a hledat to vedení.

Na jedné akci jsem byl jako na houpačce,chvilkama jsem viděl nějaké obrazy jako vedení a potvrzení,např plápolající oheň.
V písni "Slyšíš tuto píseň",kterou jsme tam hráli jsem měl obraz andělů,jak na nás hledí a žasnou nad tou touhou po Bohu,na to vyznání lásky.
Ale víc jsem nic nevnímal co se týče pocitů,nějakého dalšího vedení,abych mohl "naskočit",či sám "letět".
Někdy prostě nic nepřichází...
Chvilkama jsem se úplně "propadal" duchovně a prostě jen přehrával písně,nic jsem necítil,ptal jsem se co chceš tady Pane dělat a nepřicházela žádná odpověď a nebo jsem jí nemohl slyšet a v tom přišel Joel Staab (prorok) a měl k nám (JR) silné prorocké slovo,vůbec jsem to nechápal,nic jsem v tu chvíli neprožíval,ale jiní ano.

Boží přítomnost je tak zvláštní a rozporuplná.Někteří ji vnímají,někteří ne,někteří pláčou,jiní se radují a tančí atd.atd.
To co se poslední dobou učím je,že:
-Bůh je svrchovaný a dělá si jak a co On sám chce
-nemusím nic nikam tlačit
Nesmíme podléhat panice a tlakům,např: na to,abychom byli vždy úspěšní a stáhli to nebe na zem.
Bůh se sám prolamuje k nám a ke všem jak On sám chce...

Nezůstávejme jen na povrchu,udělejme si vždy čas na to se zamyslet,dát možnost tomu co je v nás,aby mohlo na povrch-přemýšlejte o Bohu a všech věcech-nebuďme jen konzumenti.

Petr