rutina profesionálů

2. července 2012 v 18:51 | Petr Zika
rutina profesionálů


Iz 29:13,Mar7:6,7
"Ctí mě rty,ale jejich srdce je daleko ode mě.","chválý mě rty,ale ne srdcem."
(Je zvláštní,že je napsáno v Bibli,že máme střežit své srdce,protože z něj vychází život-tady uvidíme určitou souvislost...)
tohle je pro nás určité nebezpečí - rutina profesionálů
další nebezpečí je mrtvá litera bez Ducha a "závoj" na srdci-ten je odstraněn když se zaměříme na Pána a uctíváme Ho i srdcem:
2Kor 3:6-18
litera zabíjí,ale Duch dává život...Mojžíš zakrýval tu slávu(záři) závojem...a jejich myšlení na tom ustrnulo...podnes leží na jejich srdci závoj...když se obrátí k Pánu,je závoj odstraněn-Duch je tím Pánem...

Před rutinou "profesionálů" nás varuje v evangeliích i Ježíš,když mluví o některých farizejích,je tam mnoho příkladů,v jednom z nich použil právě to slovo z Izajáše:"chválí mě rty,ale ne srdcem"-je to prázdné,je to jen rutina-není v tom život.
Poslední dobou se mi stávalo,že jsem se občas u toho sám přichytil a proto se o tom sdílím.

Nedávno jsem si to uvědomil,když jsem si vzal Bibli,že si něco rychle přečtu-najednou jsem ale začal vnímat posvátnost té chvíle,uvědomoval jsem si,že mám dar Ducha svatého,který mi to slovo může oživit,zprostředkovat poznání Pána a Jeho blízkost a tak jsem musel "zpomalit",dát do toho své srdce a zaměřit svou pozornost cele na to slovo a na Božího Ducha.
Mnohdy si čteme Bibli a evangelia jako bychom měli "závoj" před očima a nic nám to neříkalo.
Může to být závoj náboženské rutiny,jak měli farizejové,všechno brali už po těch letech jako rutinu,jako zbožní profesionálové.
Ti kdo následovali Ježíše a naslouchali mu,byli právě ale ti hladoví.
Možná si taky říkáme jako farizejové už to všechno znám a ani se tak nad tím nepozastavujeme,už tolik nežasneme-což je tak důležité.
Potřebujem číst Boží slovo "nově",uvolnit se,bez nějakého tlaku musizmu,stereotipu,tak jako na začátku,když jsme uvěřili a úplně nás to ohromovalo,zajímalo a hnalo dopředu,proměňovalo to naše myšlení,dávali jsme tomu větší pozornost-to nesmíme ztratit-tu úctu k Božímu slovu,té pravdě,musíme si ho zamilovat (Žalm 119).
Paradoxně,někdy může to slovo víc promluvit i k nevěřícímu,byl jsme překvapen,když jsem četl jeden příběh z evangelií kolegovi v bývalém zaměstnání,byl tím tak zasažen,byl v údivu nad Ježíšem a Jeho láskou a milostí.
Nás už to možná tak neosloví,není to až tak "čerstvé"-no Ježíš,však toho znám,Bibli taky,co tam ještě můžu najít nového,co mě ještě může překvapit?...
S Duchem svatým přijdou určitě ještě mnohá překvapení,objevy a zjevení,Boží slovo je nevyčerpatelná hlubina ,když je oživována Duchem svatým,je to zdroj našeho života a inspirace v uctívání.

Stejné je to i ve službě:
Poslední dobou se mi občas taky stávalo,že jsem se u toho sám přichytl taktéž ve chvále-když jsem vedl chvály.
Někdy už to ani tak nevnímám,neprožívám,nesoustředím se na to,prostě to už zvládám,je to nebezpečí této ruitiny,nějak začnu a valím,prostě začnu zpívat a hrát,ale ne vždy je v tom mé srdce naplno-celé,ne vždy mu dám celou svou pozornost,ne vždy "chytnu" sám ten obraz Boží a údiv,ne vždy se dotknu toho Jeho pláště,který nás "dobíjí" Jeho mocí.
Samozřejmě tohle se nám může stát,ale neměli bychom to nechat jen tak a zvyknout si na to.
Potřebujeme se zastavit a říct si:"Tak takto ne",potřebujeme znovu a znovu a znovu a znovu tu čerstvost.

Další nebezpečí této profesionální rutiny pro vedoucí chval může být to,že nehledáme Boží vedení-není v tom naše srdce,nejsme v tom ponořeni a spoléháme se právě na tu naši profesionální rutinu.
Jedna z těch příčit je ta rutina a další je strach a obavy-stane se něco,bude Bůh jednat jako minule?..
Aspoň já jsem pod neustálím tlakem pokušení spolehnout se na to,co fungovalo minule.
Např: v této písni jsem uprostřed v určité pasáži zjemnil a začal se modlit a Bůh v tom byl,byl v tom život,lidi něco zakusili a tak mám pokušení v dalších chvalách či koncertě udělat to stejné,ale jaké bylo mnohdy mé překvapení,když to nefungovalo.
A tak musím odložit obavy,jestli se Bůh bude pohybovat v těch chvalách které povedu a prostě do toho dám srdce a cele dám pozornost na Boha jdu od začátku,úplně znovu,jak kdybych nikdy před tím nehrál a nic nezažil,čekám na Boha,znovu očekávám Jeho vedení,dám do toho své srdce a pak to najdenou přijde-vnímám teď udělej to a to a je to něco nového "čertsvého" je v tom čerství vítr,pohyb a život.
Musíme překonat ten stereotip,zaběhlost,rutinu,obavy a zkušenost,kterou jsme mohli udělat-zakusit.
Jen Duch svatý oživuje-kde je Duch Páně tam je svoboda,která musí "přetlačit" naše obavy a lidské zkušenosti-tohle potřebujeme jako vedocuí chval !!!

Dám jeden příklad z Bible,kdy král David společně s kněžími,lévity-chváliči a ostatními přemýšleli jak převést Archu do Jeruzaléma,kde pro ni připravili místo ve stanu setkávání.Nakonec se stala pozoruhodná věc-přesto,že to byl Boží záměr a všichni v tom byli jednotní byl usmrcen při převozu člověk a je napsáno,že sám Bůh se na něj obořil-proč?
1Sam 5:7-9 + 4Moj 4:15 ...(doporučuji si to přečíst)
Tady udělali velikou chybu v přepravě Boží schrány,věděli jak se dostala zpět k ním od Filištýnců-na voze-fungovalo to!
Tak to udělali stejně,vzali to jako rutinu,převáželi ji na voze,zdánlivě to bylo osvědčené,zkopírovali to a mysleli si,že to bude stejně fungovat.
Zapoměli ale dát do toho srdce,doptávat se Hospodina,hledat vedení Duchem svatým,zlehčili si to.
A tak si nevšimli toho,že se to kopírovat nedá,že to tak nefunguje-Bůh se nadá nějak zaškatulkovat a manipulovat,navíc tohle pocházelo z "dílny" pohanských modloslužebníků a Bůh dávno oznámil,jak to mají kněží dělat.
Tady je i určité nebezpečí pro nás hudebníky "v Božích službách" v tom,abychom si dávali pozor na to když kopírujeme něco "ze světa",ne všechno se dá automaticky "přenést" do "stanu setkávání"...
Co z toho příběhu vyplývá pro nás?
Nemůžeme kopírovat druhé,či to co nám v minulosti fungovalo,nemůžeme dělat věci Božího království jako rutinu!

Potřebujeme vždy znovu nově a čerstvě hledat Jeho tvář,číst Boží slovo,potřebujeme nový čerství déšť,aby znovu zavlažil,potřebujeme znovu nové vedení do dalších situací a služby.
Potřebujeme hlavně nepřistupovat k tomu rutinně a laxně,abychom nedopadli jako farizejové a zákoníci,kterým to Ježíš tolik vytýkal a taky jako starší syn:
Syndrom staršího syna Luk 15:25-31 …
tento člověk už bral všechno jako rutinu,bylo vidět,že je z toho už unavený a nebaví ho to,už nedokázal vidět Otce vedle sebe (zakoušet a vnímat Jeho blízkost) ani to,že všechno co je Otce je i jeho,nedokázal se radovat,ztratil tu píseň chvály,dělal věci automaticky-takže v tom nebylo jeho srdce a tím pádem ani život.
Takto jsem si mnohokrát už připadal,jako starší syn,rutina profesionálů,může být naší léčkou.Pamatujme na to.
Jediný lék na to je hlad po živém Bohu.
Měli ubychom držovat náš vztah s Bohem stále živý a taky zůstávat v Jeho lásce,odpočinutí a našem synovství,neustále hledat vedení Duchem svatým-On oživuje!
Tohle je především úkol pro náboženské profesionály.

Petr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama