Červenec 2012

Náš výkon...

31. července 2012 v 22:32 | Petr Zika
Přestaňte vymýšlet,jak byste vylepšili svůj výkon...

Znáte to-čím usilovněji na něco myslíte,čím víc se snažíte,tím je to těžší někdy dosáhnout.
Čím víc budete například myslet na to,že zrovna hrajete či mluvíte před publikem,tím víc se sami znervózníte a můžete pokazit dojem z celého vystoupení,či vedení chval.
Když mluvíme o "bdělé pozornosti",nemáme tím na mysli soustředění se na to,co se vám "motá" v hlavě,ale naopak na konkrétní věci,které máte kolem sebe.
Méňe se soustřeďte na dění ve své mysli a více na dění v místnosti.
Přestaňte naslouchat svým vnitřním soudům a posuzování-co se týče vyhodnocování situace a vaší služby,zbavíte se tak díky tomu nervozity a obav z popřípadného neúspěchu.
Zaměřte se raději na reakce posluchačů,podívejte se co lidi (jsou v tom s vámi?),vůně dané místnosti,všechny ty zvuky,zaposlouchejte se do textu který zpíváte,či melodie...
Zaměřte se na daný okamžik,na přítomnost,nemyslete na minulost-jestliže se vám připomene něco co se vám nepovedlo,nemyslete ani na budoucnost-že by se vám to nemuselo povést-to vás bude ochromovat.
Užívejte si sami ten daný okamžik chvály.
Že se vám právě něco nepovedlo-zmáčkli jste špatně nějaký akord?Zapoměli jste kousek textu?
To se mi stalo několikrát-no a co?Jděte dál,svět se nezboří,Bůh je nadšen z vašeho srdce ve chvále a lidi jsou většinou milosrdní,protože si uvědomují,že nejsou dokonalí-taky se jim určitě povedlo několikrát něco pokazit.
Nedejte se vyvést z rovnováhy,tohle se nestává každé hraní,budou i lepší dny.
Nejste vepředu od toho,aby jste podali super výkon,ale aby jste chválili sami Boha a pomohli tak ostatním se přidat.
Není to o našem výkonu-naštěstí,je to o Něm,jen On může zaujmout a zasáhnout.
Soustřeďte se na Něho,On má být předmětem obdivu,ne náš výkon.
Ať se vám daří být svobodní v tom co děláte.
Jak říká ap.Pavel:"Kde je Duch Páně,tam je svoboda".

Petr

akce Praha a Kefasfest

4. července 2012 v 17:08 | Petr Zika
akce Praha a Kefasfest

Praha
V našem červnovém víkendovém hraní jsme se dostali do Prahy,kde jsme hráli v pátek spolu s dalšími kapelami z Čech a U.S.A.,a spolu s námi se sdíleli svědectvím někteří kluci z motorkářského gengu.
Byla to zajímavá "demonstrace" křesťanství na nádherném historickém místě v centru Prahy.
Když jsme stáli na podiu,jako by na mě dýchla celá ta naše historie,ke které křesťanství neodmyslitelně patří a tak jsem se necítil ani nějak "trapně",bylo to pro mě scela přirozené zpívat o Bohu a mluvit o něm.
Vnímal jsem,že se to "neodráží" zpět,ale že to všechno prostoupilo a zanechalo stopu-aniž bych to dokázal nějak rozumově víc přiblíži...
Když jsme slezli z podia,tak k nám přišel jeden člověk a řekl nám,že to bylo duchovní,že z toho byl opravdu cítit Duch Boží,takže vnímal to co jsem v sobě měl vlastně i já.
Král David říká v některých žalmech,abychom vyvyšovali Boha a chválili ho,svědčili o jeho skutcích "světu".
Je to úžasné,když můžeme "zaplavovat" tento svět opravdovou chválou a svědectvím o Bohu,tohle vždy bude měnit "klima" tohoto světa a vesmíru,dobro bude přtlačovat zlo a vesmír se nakloní na tu lepší stranu.
Jeden můj přítel z Anglie mi říkal,že po tomhle biblickém zjevení v Anglii chodí chválit do různých supermarketů a jiných míst-dokonce jsem slyšel,že to dělal i Matt Redman.

Další den v sobotu jsme vedli večer chval Na Žertvách,na což jsme se vyloženě těšili.Je to úžasné,když se sejdou věřící lidé,kteří s Bohem udělali nějakou zkušenost,kteří se spojí v uctívání a jednomyslně Boha vyvyšují,zapírají sami sebe,aby se mohli zaměřit na Krista a jeho přicházející,sestupující království.
Bylo to místo,kam nepřišli veliké davy,ale přišli tam lidi,kteří byli opravdu hladový-a to je nejlepší "propustka" do Božího království.
S klukama jsme se rozhodli hned od začátku vstoupit do uctívání a očekávání na Ducha svatého.
Dovolili jsme si ještě větší "volnost" a svobodu nevsázet na tu "kartu jistoty" jen nacvičených věcí,bylo to opravdu od počátku jen o tom citlivém srdci na vedení Božího Ducha.Hned od začátku jsme vzývali ve spontánní hudbě,spontánně Ducha svatého-měl bych být překvapen,že On opravdu přišel a byl zdrojem našeho uctívání a inspirace,zprostředkovatelem Boží přítomnosti,byl to On sám,kdo mluvil k lidem.
Bylo skvělé,že jsme na to měli čas-potřebujete určitou volnost,aby jste takto mohli vést chvály,pokud Vás bude něco "omezovat",jako nějaký daný program atd. bude se Vám těžko vcházet do této svobody Božích synů,kteří mají vést chvály.
Máme z toho nějaký audio záznam,ale člověk když není na tom místě osobně,tak málokdy může "spadnout" do těch hloubek a prožít ty věci tak silně.
Já sám,přesto,že jsem ty chvály vedl (což někdy vyžaduje určitou soustředěnost atd.),jsem mohl zakusit Boží přítomnost a užít si to,mohl jsme naskočit na ta křídla Boží a letět.
Myslím si,že to ani nebylo tak o nás (skupině),ale o tom hladu se kterým tam lidé přišli-za což bych je chtěl ocenit-cenou Božího království a blahoslavenství.
Pán je taky ocenil,s některými jsme mluvili bezprostředně po našem hraní-tady jsou některá svědectví:
-"V podstatě jsem se rozmýšlel jestli sem mám vůbec přijít,nakonec jsem se rozhodl,že se sem skočím podívat,tady jsem zakusil takovou silnou Boží blízkost,šel jsme sem s otázkou která mě poslední dobou pronásledovala-je vůbec Bůh?Velice jsem potřeboval odpověď a tady mi ji Bůh dal,zažil jsem Ho reálně."
-"Řekli mi v Teen chalenge o tomto večeru chval,jsem tam na léčení,jsem bývalí muzikant,spadl jsem do drog a potřeboval zoufale pomoc.Dnes jsem byl tak povzbuzený.Jako muzikant jsem neznal tento rozměr hudby,že Bůh se v ní může pohybovat,zakusil jsem tady Boží přítomnost jako nikdy a hudba toho byla nějakou součástí,to je povzbuzující..."
-"To co jsem zakusil tady bylo tak silné,takovou Boží přítomnost jsem nezažil ani na žádném nedělním shromáždění,ani v žádném kázání.."
S klukama jsme si to užili,tohle nás baví,jen doufáme,že příště přijde více hladových lidí,ne kvůli nám,ale kvůli Ježíši,kterého můžeme společně vyvyšovat-máme možnost tohle dělat a většina z Vás ví,jaká je v tom síla.
Je to náš sen,aby tato generace se zvedla a společně jako jedno tělo chválila Boha na všech místech,aby odložila všechnyty věci,které rozdělují...
Chtěli bychom se určitě do Prahy vrátit a zopakovat tento večer chval-dáme pak vědět všem hladovým …

Kefasfest
další akce byla na nádherném historickém místě v Dolních Kounicích,byl to festival uprostřed zříceniny kaple v nejstarším ženském klášteře v Čechách.I tady na mě dýchla ta naše historie,bylo to místo,kde se soustředila modlitba.
Jsou taková místa,kde jsou otevřené nebeské průduchy.
Můžeme to číst v Genesis,kde Jákob viděl takový průduch,jak v něm sestupují a vystupují andělé.Udělal tam oltář na tom místě a uctíval tam Jahva.
To stejné potvrdil Ježíš,když říká,že je jim zatěžko uvěřit tomu co říká,což pak kdyby viděli sestupovat a vystupovat anděli.
Na takových místech přichází úcta k těmto předkům,kteří bojovali svůj boj víry a taky bázeň Boží.
Na tento festival nás pozvali proto,že chtěli demonstrovat,že Bůh může být uctíván i v rockové hudbě a tak nás i uvedli.
Bylo to krásné stát na takovém místě a chválit Boha,tento chrám neměl střechu (byla to zřícenina),střecha tohoto chrámu bylo nebe!
Když jsem stál na tom podiu a díval se na ty lidi dole,kteří chválí Boha,nebylo pro mě těžké uvěřit,že je tak moc miluje,oceňuje,že je vidí jako ty pokračovatelé bojovníků víry každé generace,najednou jsem si znovu uvědomil,jak je každý z nás důležitý!
Máme takový dar s klukama,že naše chvály a prorocké uctívání mají takový určitý rozměr svobody,kdy se člověk v Boží blízkosti může uvolnit a "naskočit" na ty Boží křídla a vznášet se jako orel,není to nějaká naše pýcha,tohle nám řeklo už více lidí a přesto,že tentokrát jsem to já z podia nějak zvlášť necítil,tak dole pod podiem lidi ano a to je dobré povzbuzení pro ty kdo slouží hudbou a chválou.
I odtud máme nějaká svědectví:
-"Cítila jsem se během toho koncertu úplně uvolněná a svobodná,chtělo se mi tančit a křičet v té svobodě..."
-"Od té doby,co jsem uvěřila v jednom charizmatickém hnutí,jsem ještě nezažila takovou Boží přítomnot..."
-"Silně se mě dotýkalo to,co jste mluvili,moje víra se nadechla..."
Po nás hrál na závěr Roman Dragou s His Angels,bylo to krásné pohlazení,vřele doporučujeme.
Zakončím jednou větou z Žalmu 84 ..."blaze těm,kdo stále mohou Boha v chrámu chválit..."

Petr + JR

rutina profesionálů

2. července 2012 v 18:51 | Petr Zika
rutina profesionálů


Iz 29:13,Mar7:6,7
"Ctí mě rty,ale jejich srdce je daleko ode mě.","chválý mě rty,ale ne srdcem."
(Je zvláštní,že je napsáno v Bibli,že máme střežit své srdce,protože z něj vychází život-tady uvidíme určitou souvislost...)
tohle je pro nás určité nebezpečí - rutina profesionálů
další nebezpečí je mrtvá litera bez Ducha a "závoj" na srdci-ten je odstraněn když se zaměříme na Pána a uctíváme Ho i srdcem:
2Kor 3:6-18
litera zabíjí,ale Duch dává život...Mojžíš zakrýval tu slávu(záři) závojem...a jejich myšlení na tom ustrnulo...podnes leží na jejich srdci závoj...když se obrátí k Pánu,je závoj odstraněn-Duch je tím Pánem...

Před rutinou "profesionálů" nás varuje v evangeliích i Ježíš,když mluví o některých farizejích,je tam mnoho příkladů,v jednom z nich použil právě to slovo z Izajáše:"chválí mě rty,ale ne srdcem"-je to prázdné,je to jen rutina-není v tom život.
Poslední dobou se mi stávalo,že jsem se občas u toho sám přichytil a proto se o tom sdílím.

Nedávno jsem si to uvědomil,když jsem si vzal Bibli,že si něco rychle přečtu-najednou jsem ale začal vnímat posvátnost té chvíle,uvědomoval jsem si,že mám dar Ducha svatého,který mi to slovo může oživit,zprostředkovat poznání Pána a Jeho blízkost a tak jsem musel "zpomalit",dát do toho své srdce a zaměřit svou pozornost cele na to slovo a na Božího Ducha.
Mnohdy si čteme Bibli a evangelia jako bychom měli "závoj" před očima a nic nám to neříkalo.
Může to být závoj náboženské rutiny,jak měli farizejové,všechno brali už po těch letech jako rutinu,jako zbožní profesionálové.
Ti kdo následovali Ježíše a naslouchali mu,byli právě ale ti hladoví.
Možná si taky říkáme jako farizejové už to všechno znám a ani se tak nad tím nepozastavujeme,už tolik nežasneme-což je tak důležité.
Potřebujem číst Boží slovo "nově",uvolnit se,bez nějakého tlaku musizmu,stereotipu,tak jako na začátku,když jsme uvěřili a úplně nás to ohromovalo,zajímalo a hnalo dopředu,proměňovalo to naše myšlení,dávali jsme tomu větší pozornost-to nesmíme ztratit-tu úctu k Božímu slovu,té pravdě,musíme si ho zamilovat (Žalm 119).
Paradoxně,někdy může to slovo víc promluvit i k nevěřícímu,byl jsme překvapen,když jsem četl jeden příběh z evangelií kolegovi v bývalém zaměstnání,byl tím tak zasažen,byl v údivu nad Ježíšem a Jeho láskou a milostí.
Nás už to možná tak neosloví,není to až tak "čerstvé"-no Ježíš,však toho znám,Bibli taky,co tam ještě můžu najít nového,co mě ještě může překvapit?...
S Duchem svatým přijdou určitě ještě mnohá překvapení,objevy a zjevení,Boží slovo je nevyčerpatelná hlubina ,když je oživována Duchem svatým,je to zdroj našeho života a inspirace v uctívání.

Stejné je to i ve službě:
Poslední dobou se mi občas taky stávalo,že jsem se u toho sám přichytl taktéž ve chvále-když jsem vedl chvály.
Někdy už to ani tak nevnímám,neprožívám,nesoustředím se na to,prostě to už zvládám,je to nebezpečí této ruitiny,nějak začnu a valím,prostě začnu zpívat a hrát,ale ne vždy je v tom mé srdce naplno-celé,ne vždy mu dám celou svou pozornost,ne vždy "chytnu" sám ten obraz Boží a údiv,ne vždy se dotknu toho Jeho pláště,který nás "dobíjí" Jeho mocí.
Samozřejmě tohle se nám může stát,ale neměli bychom to nechat jen tak a zvyknout si na to.
Potřebujeme se zastavit a říct si:"Tak takto ne",potřebujeme znovu a znovu a znovu a znovu tu čerstvost.

Další nebezpečí této profesionální rutiny pro vedoucí chval může být to,že nehledáme Boží vedení-není v tom naše srdce,nejsme v tom ponořeni a spoléháme se právě na tu naši profesionální rutinu.
Jedna z těch příčit je ta rutina a další je strach a obavy-stane se něco,bude Bůh jednat jako minule?..
Aspoň já jsem pod neustálím tlakem pokušení spolehnout se na to,co fungovalo minule.
Např: v této písni jsem uprostřed v určité pasáži zjemnil a začal se modlit a Bůh v tom byl,byl v tom život,lidi něco zakusili a tak mám pokušení v dalších chvalách či koncertě udělat to stejné,ale jaké bylo mnohdy mé překvapení,když to nefungovalo.
A tak musím odložit obavy,jestli se Bůh bude pohybovat v těch chvalách které povedu a prostě do toho dám srdce a cele dám pozornost na Boha jdu od začátku,úplně znovu,jak kdybych nikdy před tím nehrál a nic nezažil,čekám na Boha,znovu očekávám Jeho vedení,dám do toho své srdce a pak to najdenou přijde-vnímám teď udělej to a to a je to něco nového "čertsvého" je v tom čerství vítr,pohyb a život.
Musíme překonat ten stereotip,zaběhlost,rutinu,obavy a zkušenost,kterou jsme mohli udělat-zakusit.
Jen Duch svatý oživuje-kde je Duch Páně tam je svoboda,která musí "přetlačit" naše obavy a lidské zkušenosti-tohle potřebujeme jako vedocuí chval !!!

Dám jeden příklad z Bible,kdy král David společně s kněžími,lévity-chváliči a ostatními přemýšleli jak převést Archu do Jeruzaléma,kde pro ni připravili místo ve stanu setkávání.Nakonec se stala pozoruhodná věc-přesto,že to byl Boží záměr a všichni v tom byli jednotní byl usmrcen při převozu člověk a je napsáno,že sám Bůh se na něj obořil-proč?
1Sam 5:7-9 + 4Moj 4:15 ...(doporučuji si to přečíst)
Tady udělali velikou chybu v přepravě Boží schrány,věděli jak se dostala zpět k ním od Filištýnců-na voze-fungovalo to!
Tak to udělali stejně,vzali to jako rutinu,převáželi ji na voze,zdánlivě to bylo osvědčené,zkopírovali to a mysleli si,že to bude stejně fungovat.
Zapoměli ale dát do toho srdce,doptávat se Hospodina,hledat vedení Duchem svatým,zlehčili si to.
A tak si nevšimli toho,že se to kopírovat nedá,že to tak nefunguje-Bůh se nadá nějak zaškatulkovat a manipulovat,navíc tohle pocházelo z "dílny" pohanských modloslužebníků a Bůh dávno oznámil,jak to mají kněží dělat.
Tady je i určité nebezpečí pro nás hudebníky "v Božích službách" v tom,abychom si dávali pozor na to když kopírujeme něco "ze světa",ne všechno se dá automaticky "přenést" do "stanu setkávání"...
Co z toho příběhu vyplývá pro nás?
Nemůžeme kopírovat druhé,či to co nám v minulosti fungovalo,nemůžeme dělat věci Božího království jako rutinu!

Potřebujeme vždy znovu nově a čerstvě hledat Jeho tvář,číst Boží slovo,potřebujeme nový čerství déšť,aby znovu zavlažil,potřebujeme znovu nové vedení do dalších situací a služby.
Potřebujeme hlavně nepřistupovat k tomu rutinně a laxně,abychom nedopadli jako farizejové a zákoníci,kterým to Ježíš tolik vytýkal a taky jako starší syn:
Syndrom staršího syna Luk 15:25-31 …
tento člověk už bral všechno jako rutinu,bylo vidět,že je z toho už unavený a nebaví ho to,už nedokázal vidět Otce vedle sebe (zakoušet a vnímat Jeho blízkost) ani to,že všechno co je Otce je i jeho,nedokázal se radovat,ztratil tu píseň chvály,dělal věci automaticky-takže v tom nebylo jeho srdce a tím pádem ani život.
Takto jsem si mnohokrát už připadal,jako starší syn,rutina profesionálů,může být naší léčkou.Pamatujme na to.
Jediný lék na to je hlad po živém Bohu.
Měli ubychom držovat náš vztah s Bohem stále živý a taky zůstávat v Jeho lásce,odpočinutí a našem synovství,neustále hledat vedení Duchem svatým-On oživuje!
Tohle je především úkol pro náboženské profesionály.

Petr