Květen 2012

Ambice

23. května 2012 v 18:40 | Petr Zika
Ambice

nedávno mě jeden můj přítel požádal o to,abych mu odpověděl na nějaké otázky,které by vyšli v jednom křesťanském časopisu jako článek o jiném rytmu.
Musel jsem se zastavit u jedné otázky a to:"Jaké máte ambice ?"
Opravdu mě to zaskočilo,protože první co mě napadlo bylo,že žádné ambice asi ani nemáme-leda to,že toužíme po živém Bohu,toužíme,aby naše duše splynuly s Ním,toužíme Ho uctívat,milujeme to a proto to děláme,máme rádi,když můžeme společně s ostatními přicházet k Bohu a chválit Ho a zakoušet Boží blízkost,ten závdavek Ducha.
Nicméně mě to provokovalo k tomu,abych o tom ještě přemýšlel.

Ambice-co to vlastně je?Ve slovníku jsem našel toto:
ctižádost,životní touhy,cíle,touha po vyniknutí,uplatnění...
Vzpoměl jsem si na jedno slovo,které měl ke mě jednou jeden služebník z Anglie-to slovo bylo Žalm 131,kde se vlastně taky mluví o ambicích,které měl David.
Žalm 131 ..."Nemám Hospodine domýšlivé srdce ani povýšený pohled.Neženu se za velkými věcmi,za divy jež nevystihnu,nýbrž chovám se klidně a tiše.Jako odstavené dítě u své matky,jako odstavené dítě je ve mně má duše.Čekej Izraeli na Hospodina nyní i navěky."
Král David měl jednu velkou ambici a touhu a to po živém Bohu,být s Bohem,čekat na Něho,hledat Jeho tvář,uctívat Ho,nehnal se za tím být králem,za slávou,nehnal se za velkými věcmi,dělal věci bezištně,pro Boha a kvůli Němu,byl jako dítě které je u prsu své matky v odpočinutí v důvěře ve svého Boha,hledal Jeho archu,postavil pro ni stan,dal tam chváliče,vše pro Něho,kvůli Jeho slávě...

Jako Boží učedníci a služebníci bychom měli být "zdraví" ve svých ambicích,stejně jako král David,jako Ježíš,jako ap.Pavel-ten říkal budu se chlubit svými slabostmi,to byla zvláštní ambice.
Ježíš měl ambici přesto že byl tak slavný být služebník,otrok všech,zemřít pro druhé a kvůli nim.
V Jeho království je to trochu přeházené s tou ambicí,protože tam platí:
"Kdo chce zachovat svůj život,ten ho ztratí,kdo ho položí,ten ho nalezne+zapři sám sebe,vezmi svůj kříž a následuj mě..."
Je to samozřejmě zase úplně proti myšlení tohoto světa,kde vyrůstáme a už od dětství jsme jim ovlivňováni.
Stačí mi vždy přečíst si "blahoslavenství" v Mat 5:1-12 abych si připoměl,že Boží myšlení je jiné než to naše.

Nejsem mimo,když nemám žádnou "normální" ambici,když mě nezajímá kariéra,nehoním se za úspěchem,zatímco ostatní se štvou životem vpřed,hnáni motorem svých tužeb a ambicí?
Přání něco dokázat,někam dojít má asi většina z nás,je to motivace,vnitřní pohon,který nás nutí něco dělat,jít za tím...
Důležité ale je,jaké máme ambice a cíle,za čím se ženeme,v jakém duchu,aby to byly "zdravé" ambice.

Samozřejmě,že jako vedoucí chval,či chváliči bychom měli mít ambici třeba být dobří,zdokonalovat se ve zpěvu,hraní na nástroj,ale nepleťme si to s perfekcionalismem a touhou po lidském uznání,prosazení,měli bychom za tím jít kvůli úplně jiným věcem.
za 1.protože to děláme pro Boha
za 2.protože nám to pomůže se daleko víc zaměřit na samotného Boha a vedení Duchem svatým.

Chci Vás povzbudit ke "zdravým" ambicícm a postojům,potřebujeme "pronikat" do Kristova srdce a do Jeho Ducha,je to tak důležité,abychom mohli být "zdraví",mohli růst a mohli nést ten praví užitek a ovoce Ducha svatého .
Ponořte se do Boží blízkosti a nasávejte,vnímejte a poznávejte Ducha svatého.
Gal 5:22-26 ..."Ovoce Božího Ducha však je láska,radost,pokoj,trpělivost,laskavost,dobrota,věrnost,tichost a sebeovládání.Proti tomu se zákon neobrací.Ti kteří náležejí Kristu Ježíši,ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.Jsme-li živi Božím Duchem,dejme se Duchem také řídit.Nehledejme prázdnou slávu..."
Když se tímto budeme řídit,nastaví to i naše ambice,tak jak mají být...

Na závěr bych chtěl sdílet jednu velmi starou modlitbu neznámého autora,kterou jsem objevil - "mluví" se v ní o zdravých ambicích,způsobu života a myšlení,jímž by se měli vyznačovat všichni Kristovi učedníci.
Byl bych rád,kdyby obzvláště vedoucí chval se do této modlitby "ponořili" a vzali jí za svou.Já sám se jí občas modlím a toužím být a sloužit v tomto duchu.
Možná to může překvapit některé z Vás protestantů,kteří jste zvyklí modlit se svými slovy,ale myslím si,že jsme mezi mnohými věcmi "zavrhli" i ty,které jsou dobré,např:-modlit se modlitbu někoho jiného.Není nic špatného na dědictví našich "otců",kteří nám "prošlapávali" cestu.V historii církve to nebylo nic neobvyklého...
Modlitba:

Ježíši,který jsi tichý a máš pokorné srdce,slyš mě.
Zbav mě Ježíši
touhy po tom,aby mě druzí milovali
touhy po tom,aby si mě druzí vážili
touhy po tom,aby mě druzí vynášeli
touhy po tom,aby mě druzí oslavovali
touhy po tom,aby mě druzí chválili
touhy po tom,aby mi druzí dávali přednost před ostatními
touhy po tom,aby se mě druzí ptali na radu
touhy po tom,aby se mnou druzí souhlasili

strachu z toho,že mě druzí budou pokořovat
strachu z toho,že mnou budou druzí pohrdat
strachu z toho,že mě druzí zraní svými výtkami
strachu z toho,že na mě druzí zapomenou
strachu z toho,že se mi druzí budou posmívat
strachu z toho,že mi druzí uškodí
strachu z toho,že mě druzí budou z něčeho podezírat
Ježíši,vlož mi ze své milosti do srdce touhu po tom
aby druzí mohli být více milováni než já
aby druzí byli ve větší vážnosti než já
aby druzí v očích tohoto světa rostli a já se menšil
aby druzí mohli být vybráni a já zůstal stranou
aby druzí byli pochváleni a já zůstal nepovšimnut
aby druzí měli ve všem přednost přede mnou
aby se druzí mohli stát tak svatějšími než já-pokud se já stanu tak svatým,jak bych měl.


Je to opravdu úžasná modlitba
buďte s Bohem
Petr