Listopad 2011

Intuice

29. listopadu 2011 v 11:16 | Petr Zika
Intuice (z lat.in-tueor, in-tuitum) znamená vhled nebo náhled a v současném užití obvykle označuje schopnost rychlého chápání, odhadu a rozhodování, které není zprostředkováno žádným uvažováním a ačkoli bývá provázeno pocitem jasnosti a jistoty, není podloženo žádnými důvody. Intuice může být podmíněna zkušeností a hraje významnou úlohu jak pro rychlé rozhodování pod časovým tlakem, tak také v umění a v každé tvořivé činnosti.(Tolik Wikipedie).


Můžeme ji využít jako pomocníka při uctívání,improvizaci a spontánním vedení chval.
Je to takový náš vnitřní hlas,dokážete-li mu věnovat pozornost,získáte dobrého pomocníka nejen při vedení chval.
Intuice samozřejmě nepatří jen šamanům,máme ji všichni,ale současná doba velí spoléhat se co nejvíc na rozum,všechno si spočítat,odvodit,vysvětlit a pojistit.
Mějte odvahu následovat své srdce a intuici,nějakým způsobem ví co je důležité a co podružné.
Nebojte se i během vedení chval a Vaší chvály se "zaposlouchat" do své intuice,řeči srdce.
Může to vypadat náročně stihat všechno když vedeme chvály,ale dá se to zvládnout.
Někdy se k nám totiž naše intuice prolamuje tak silně,že může přehlušit i to na co se soustředíme a co nás obklopuje.
Najednou to prostě vypluje,může to být ale na druhou stranu jen takový záblesk,který musíme "zachytit".
Naše intuice touží po opravdovosti-to stejné má na srdci Bůh.
V jednom Žalmu je "K upřímnému se budu mít upřímně".
Dál v Židům 10:19-22 ..."Přistupujme s upřímným srdcem" (k Bohu).
Bohu se to líbí,upřímné a opravdové srdce-nejen něco naučeného.
Podívejme se na to v praxi,tak třeba Izajáš když stál před Bohem volal:"Běda mi jsem člověk nečistých rtů i srdce."
Král David volal:"jsem na suchu,má duše touží a volá po Tobě po živém Bohu."
Tohle najednou "vyplulo" z nitra těch lidí.
Bylo to upřímné a opravdové,to co bylo to nejsilnější v jejich srdci právě v tu chvíli,když stáli před Bohem,když nechali všechno ostatní odejít.
A právě to bychom měli dát Bohu do chvály a uctívání.
V tom nám může pomoct naše intuice,která to vytuší a snaží se otevřít naše srdce a promluvit.
Potřebujeme to začít dělat při našem uctívání "ve skrytu",když chválíme doma sami (nejen při chvále),
a pak to můžeme vzít i do společné chvály.
Lidé dnes totiž zoufale touží po opravdovosti,takže se toho nemusíte bát.

Jak spící intuici v nás probudit?
Zaměřte se na pocity,zvláštní věci a myšlenky které vás potkávají-intuice se bude určitě ozývat častěji.
Důležitým partnerem intuice je naše vnímavost a všímavost,jak říká Bob Dylan:"Člověk by měl být citlivý ke skutečnostem."
Základem intuice je pozornost k tomu,co se děje kolem nás i uvnitř naší mysli.
Intuice je hravá,zkuste se v tomto znovu stát dětmi,buďte spontánnější,uvolněnější,kreativnější,vnímavější.

Jak slyšet svůj vnitřní hlas?
Na chvíli zaklapněte notebook, vypněte mobil a zaposlouchejte se do svého vnitřního hlasu.
Možná má pro vás víc informací než si myslíte.
Tohle je potřeba "trénovat" a to se dá jak jsem říkal během našich chval a uctívání "ve skrytu" když jsme sami,taky během modlitebního očekávání na Boha,během meditace,nebo prostě jen tak při tom,kdy se na chvíli zastavíte a ztišíte své myšlenky,které jsou jen přízemní (např:řeší jen starosti a co právě udělat),nebo když jdete někde na ulici,či v přírodě atd.

Jaké jsou překážky pro naši intuici?
Jedna překážka naší intuice je dnešní doba plná různých tlaků,tolik náročná na čas,která zavaluje naše nitro (mnohdy nepodstatnými věcmi a myšlenkami),
další problém je,že neumíme být sami a ztišit se,
další může být naše ignorace intuice,vnitřního hlasu a vůbec přemýšlení a citlivého vnímání uvnitř i okolí-což je dnes tak veliký problém,přestáváme přemýšlet,naslouchat a rozlišovat.
No a další je náš rozum,který chce "vládnout".
Rozum sídlící v levé mozkové hemisféře překřikuje hlásek vycházející z tvořivé hemisféry pravé:
"Co ty máš co povídat, jen tak si tu něco střílíš od boku, máš to něčím podložene,je to vhodné?"
Učte se rozlišovat:,jak z hlásku vycházejícího z našeho nitra udělat právoplatného partnera rozumu.
Mnohdy Vám rozum může radit co máte dělat,vy ale cítíte něco jiného a ani nevíte proč.
Intuice na rozdíl od rozumu nabídne někdy návod,přesto,že k němu nemá,nebo nedodá zdůvodnění proč by jste to měli udělat.
Zatímco rozum nás bude držet pěkně při zemi,intuice nám bude dodávat odvahu a povede nás do míst,kde jsme ještě nebyli - a o to právě ve chvále jde.
Potřebujeme vědět co právě máme dělat,co je opravdově v našem srdci,co vlastně chceme Bohu říct,potřebujeme mít nová a čerstvá zjevení Boha,potřebujeme to říct znovu,ale nově,proto je v Bibli tolik míst hovořící o tom,že máme zpívat Bohu novou píseň - to je právě to o čem jsem mluvil,co je právě opravdově teď ve Tvém srdci.
Může to být někdy intimní,ale náš vztah má být intimní a co se týče té naší intimiti otevřené ve společné chvále-máme být rodina a navíc v Bibli je tolik intimních věcí o tolika lidech-kdyby nebyli tak otevření ve své intimitě,nemohli bychom dnes z Bible čerpat to jejich požehnání.
Příklady táhnou,když lidé uvidí naši opravdovost a otevřenost,možná to některým pomůže přijít před Boha taky opravdově a to je úžasné požehnání.
Vzdáme-li se intuice ve chvále,pak se nám může stát,že nebudeme uctívat Boha právě tak jak bychom měli,či chtěli,ale tak jak to možná očekávají lidé.Z toho se může odvíjet i to,že nás to někdy nemusí bavit.
Nejde o to co se od Vás očekává,jde o to aby jste šli za svým povoláním,tím co milujete a co je skutečně ve Vašem srdci.
Samozřejmě,že musíme brát ohled a zřetel na lidi při společné chvále,ale měli bychom taky zůstávat sví a opravdoví.Učme se té potřebné rovnováze.
Pokud čekáte,že zapřáhnete intuici do svého rozhodování a činností a nebudete dělat chyby,jste na omylu.
Intuice však vynalézá a tvoří-je v té části mozku,kde sídlí naše tvořivost.
Intuice je věc,kterou všichni máme a je potřeba si jí víc všímat a probouzet ji v nás.

Petr

Improvizace ve vedení chval

14. listopadu 2011 v 14:29 | Petr Zika
Když vedeme chvály máme připravené a naučené nějaké písně.
Někdy může přijít ale okamžik,kdy vnímáme,že se máme pustit do neznámých končin improvizace ze které může vzejít úžasné uctívání a hudební pohlazení,které bychom normálně nevymysleli.
V něm se může pohybovat Duch svatý a mluvit.
Při vedení chval je to důležitý prvek jak pro vedoucí chval,tak pro hudebníky.

Ježíš říká:nenacvičujte si to,co budete říkat.
Prostě se spolehněte na vedení Duchem svatým-On vám dá co máte říkat (a dělat).
To je vlastně improvizace-spontánnost,to je chvíle,kdy se uvolníte a přestanete Duchu svatému "překážet".
Jen znejte Krista,Jeho cesty a buďte naladěni na Jeho frekvenci.
Nemusíte nic nikam tlačit,čekejte jen na ten "okamžik" a pak do něj vstupte a plujte v improvizaci.
Dejte prostor tomu,co je hluboko ve vašem srdci a co se právě "spojí" s Duchem svatým.

Potřebujeme se někdy odprostit od naučených věcí které fungují,od naučených frází když vyvyšujeme Boha ve chvále,od sledu postupnosti v písni (sloka,refrén),od "zaručeně" fungující harmonie atd.
Spontánnost je sice neznámé území bez jistoty,ale zato má v sobě život.
Nevíte kam vás improvizace zavede,ale spolehněte se na Boha,že On drží směr,jen Ho následujte.
Improvizace a Boží vedení je o tom,že jste ochotni se vzdát svých zajetých věcí,postupů a svých představ-je to ochota riskovat.
Můžete mít jistotu,že to dopadne dobře,jestliže dovolíte,aby ty výzvy které jsou vždy před vámi vytvořili závislost na Bohu a Jeho vedení.

Musíme se učit pohybovat v improvizaci jako vedoucí chval,stejně tak jako muzikanti-ti potřebují zvládnout mistrovsky svůj nástroj,aby mohli plout na té vlně toho určitého groove a Božího "hnutí".
Taky musí být na sebe napojení a citliví a musí si naslouchat-to je potřeba se učit a vnímat to-vnímat a následovat vedoucího chval a Ducha svatého a taky ostatní hudebníky.
Duch svatý k nám mluví,je to uvnitř nás,takové to silné nutkání a intuice.

Jde o to překonat ty obavy z neznámého,sám sebe,církevní bonton atd.
Pokud žijeme modlitebním životem je to mnohem lehčí.
Je dobré být v očekávání-Pane co tady chceš dnes dělat?
Potřebujeme se učit přestat se zaměřovat jen na sebe a hraní,důležité v improvizaci je uvolnit se a očekávat na "určité" věci které můžou přijít.
Náš vnitřní hlas,naše intuice nás může vést a pomoct nám.
Přichází "to" z různých stran...
Někdy se na někoho podívám mezi lidmi a něco ke mně promluví,nebo někdy zavřu oči a mám jen nějaký obraz,někdy mě jen "chytne" nějaký groove,nebo zvuk co kluci v kapele momentálně vytváří.
Nedávno mě u nás ve sboru během chval přišla myšlenka,že ženy mají zpívat nad muži refrén písně "Hungry" (Hladový).
Ženy mají něco z podoby Boží co muži nemají,takovou tu krásu,jemnost,touhu po vyjadřování lásky,touhu po věrnosti,poslední dobou se ta část Božího odlesku na nich projevuje v tom,že jsou v církvi víc vídět než muži,většinou jsou zapálenější - a v těch chvalách mě to Duch svatý připoměl a dal co s tím mám udělat .
A když to naše ženy začali zpívat nad muži,byla to fakt silná chvíle,vnímal jsem,že to chápou a dávají do toho vše-nějakou dobu jsme hráli jen ten refrén.Vždy je ale důležité se přesvědčit,jestli jsou lidé v tom s vámi.
Toto patří ke chvalám a uctívání,nemůžeme klást nějaké hranice a nechávat se zavřít do nějakých určitých zvyklostí a liturgií.
Tím nechci říct,že "normálně" chválit Boha je nic moc,je to samozřejmě super,ale když přijde ten "okamžik" a ten nepřichází automaticky vždycky,pak jsou ty chvály "plnější",mocnější a užitečnější-budují církev.
Když ten okamžik nepřijde,nechytneme zrovna žádnou intuici pak zpívejme Bohu z celého srdce a soustřeďme se na Něho-to není málo.

O hudbě II

4. listopadu 2011 v 13:37 | Petr Zika
Vracím se k minulému článku o hudbě.
Psal jsem o králi Davidovi,který vnesl na Boží zjevení a pokyn hudbu do "Svatyně".
Je to zajímavé,že vlastně Boha a Jeho majestát,slávu,přítomnost a blízkost "doprovází" a obklopuje hudba s chválou.
1 Paralipomenon 15: 16 ..."David řekl hodnostářům levitů,aby rozestavěli zpěváky se všemi doprovodnými nástroji,citerami,lyrami a cymbály,bylo je slyšet,jak zaznívají hudbou jež naplňovala radostí..."
1 Paralipomenon 15:28 ..."Celý Izrael přenesl archu Jahvovy smlouvy s jásavým voláním za zvuků rohů,trubek a cymbálů,rozhlaholil lyry a citery.
Celá 15 a 16 kapitola je o přenesení schrány do Jeruzalémského stánku a ustanovení hudebníků (levitů) ke chvále a hudbě ve svatyni,která tam měla zaznívat stále a měla tak "obklopovat" Boží archu (která symbolizovala Boží přítomnost a slávu).

Žalm 22:4 ..."Ty jsi ten Svatý,jenž trůní obklopen chválami Izraele..."

Další takové místo je v knize Zjevení.
Přečtěte si 4 a 5 kapitolu,7:9-12,11:15-17,14:2-315:2-3,19:1-7,
Je tam,že bytosti které obklopují Boží trůn mají nástroje a hrají a zpívají Bohu chválu.
Boží sláva je obklopena hudbou,zpěvem a chválou.

Petr