Září 2011

Pravé uctíváni III.

28. září 2011 v 13:08 | Petr Zika
Jan 4:23,24 …"Přichází hodina a již je zde,kdy praví ctitelé budou uctívat Boha v duchu a pravdě-vždyť sám Otec hledá takové ctitele.
Bůh je Duch a ti kteří Ho uctívají,musí Ho uctívat v duchu a pravdě."

Ježíš říká,že pravé uctívání je uctívání v duchu a pravdě.
Nechci to teď rozebírat vyčerpávajícím způsobem,jen o to "zavadím".
Pro muzikanty a vedoucí chval pří jejich službě to není tedy jen o písních,je to taky o poslušnosti a odvaze následovat Ducha svatého.
V tom je další stupeň našeho sebevydání v uctívání i životě-v poslušnosti a následování Ducha svatého.

Ježíš řekl,že On - Duch svatý Ho vyvýší a oslaví.
Když přijde Duch svatý následujme Ho jako vedoucí chval.
Třeba to přijde jen jednou na malý okamžik v našem bloku chval-využijme toho.
Je to dobrodružství taková chvála,není to "strnulé".
I ve chvále je potřeba změna,když je to stále stejné unavuje to.
Duch svatý nám byl dán jako pomocník.
Taky jen Duch svatý nám může pomoct vyvýšit Ježíše a oslavit opravdově.
Duch svatý nám zprostředkovává Ježíšovu přítomnost a Jeho službu,tak stojí za to se jím nechat vést a očekávat na Něho,na Jeho "pohyb" - co chce dělat,co říct atd.
Rozhodně to chce určitou dávku odvahy,ale jak říká Pavel Timoteovi:"Bůh nám dal Ducha moci,lásky a odvahy."
Jsme s ním spojení,pokud je Boží Duch v nás.
Bůh nám dal duchovní dary a jedním z nich je dar proroctví-pro muzikanty a chváliče prorocké uctívání.
1 Kor 14:1 ...máme usilovat o lásku a dychtit po duchovních darech.
Dostáváme se tak na území Ducha.

Je to někdy náročné v tom všem co děláme-zpíváme,hrajeme na nástroj,vnímáme to prostředí ve kterém jsme,v hlavě nám někdy taky může lítat spoustu myšlenek a do toho ještě naslouchat tomu jemnému hlasu Ducha svatého.
Není to vždy jednoduché,je potřeba se na to koncentrovat a hlavně to očekávat,taky to chce zvládnout ty písně,hlas a nástroj,aby nám tolik tyto věci "nepřekáželi".
Musíme se to učit doma ve skrytu,když uctíváme Boha sami a pak nám to půjde mnohem lehčeji když povedeme chvály v církvi.

Někdy cítíme Ducha svatého silněji,někdy lehce a někdy vůbec.
To jak se cítíš není znakem jak to jde.
On přichází jako vítr říkal Ježíš,nevíš odkud přijde a kam jde,na nás je jen být připraveni,když se kolem nás "mihne" naskočit na tu Jeho vlnu a nechat se nést a vést v poslušnosti tam kam nás vede a k čemu.

Bůh sám se prolamuje do našeho života a uctívání,musíme se učit čekat na Něho.

Petr

Ps:toto téma stojí za to,abychom se k němu někdy vrátili...

Pravé uctívání II.

27. září 2011 v 18:56 | Petr Zika
-Filipským 3:7-10 ..."Cokoliv mi bylo ziskem,to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.
A vůbec všechno pokládám za ztrátu (za nic),neboť to že jsem poznal Ježíše je mi nade všechno.
Pro Něho jsem všechno ostatní odepsal a pokládám to za nic,abych získal Krista a nalezen byl v Něm-abych poznal Krista a moc Jeho vzkříšení beru na sebe podobu Jeho smrti..."

Tohle jsou zajímavá slova z úst apoštola Pavla.
Stejně tak zpívá můj přítel z Anglie,vedoucí chval a leader skupiny Verra cruz Marc James ve své písni "surrender".
"Všechno Ti dávám,všechny své sny a touhy,všechno pro Tebe..."

Tohle je uctívání.
Padáme na tvář k zemi,to je znak pokory,vydanosti a umírání-menšení se,aby zůstal nahoře nad námi náš Král a Spasitel a byl tak vyvýšený.
Poddáváme se pod Něho,menšíme se,aby On mohl růst a byl oslaven.
Ježíš řekl,že když semeno zemře vydá užitek.
Když Ježíš zemřel na kříži přišlo dalších 12 apoštolů.
Umírání po způsobu Kristově má význam.
Je to zvláštní,ale v tom našem umírání a vydanosti je náš život.
Všechno ti vydávám,abych nalezl ještě něco mnohem víc.

"Kdokoliv položí svůj život pro mě,ten jej nalezne".

Tohle tolik určuje i naše uctívání.
Je v tom určité tajemství a moudrost,která není z tohoto světa.
Ve smrti nacházíme život.
Krásné přirovnání bychom mohli najít v přírodě-jak to Bůh stvořil s motýlem.
Prvně je z něho nehezká housenka,pak se zakuklí a potom jako-by zemře.
Ale po nějaké době přijde vzkříšení a život a je z toho nádherný motýl.

Minule jsem psal že pravé uctívání je,že se pokládáme na oltář jako oběť a jdeme na místa kam nechceme (Řím 12:1,2) a že to naše zpívání chval musí být podloženo i životem v opravdovosti a následování Krista.
Moravské bratry vedlo jejich hluboké uctívání Boha k misii po celém světě.
Tohle vyvyšování Boha "nahýbá" celý vesmír na správnou stranu.
Uctívání Boha je protiklad proti uctívání model,sebeuspokojení,soběstřednosti,mamonu a spoléhání se na vlastní zabezpečení,sílu a rozumnost,které přináší vzpouru vůči Bohu,hřích a bolest.

Někdy,když zapomenu na sebe a dívám se jen na Krista se mi podaří úplně se do Něj propadnout.
Já tomuhle uctívání říkám "Ztrácím se v Tobě Ježíši"
O to v uctívání jde-to je pravé uctívání.
Já se ztrácím,ale je tady On-podívejte se,zaměřte svou pozornost na Něho.
Ať ty reflektory ze mě,jsou naměřeny na Něho a já zůstanu na tom pódiu jen vzadu v přítmí.
Má to obrovskou hodnotu,když to děláme a vyvyšujeme Ho takto a předkládáme Ho sobě i lidem na odiv a k uctívání.
V jedné písni se zpívá:"Chci Tě vidět vyvýšeného,zářícího ve Tvé slávě."

Pravé uctívání je když to voláme ne pro sebe,ale pro Ježíše!!!


Petr

Povzbuzení

27. září 2011 v 18:12 | Petr Zika
Chci Vás povzbudit proroctvím,které měl jeden brácha v Anglii.
Měl vidění že: "Každé naše další uctívání,jako vlna za vlnou postupně zaplavuje suchou pláň a poušť,kterou viděl a ta poušť se pak proměňuje v sady a oázy s jezery a studnami živé vody."
Naše námaha a služba v Pánu není marná,má to cenu,to co děláte-chvalte Boha.
Ať už se cítíte jakkoliv,ať chválíte Boha ve sboru,či na skupince,nebo sami doma,má to hodnotu a smysl,i když se někdy může zdát,že se zdánlivě nic neděje a naše chvále je "dutá" či prázdná,odrážející se k nám zpátky.
Naše emoce a pocity nejsou vždy to správné potvrzení toho,co se opravdu děje.
Chválíme Boha,protože On je toho absolutně hoden-v každý čas.
Nechválíme Ho pro vlastní potěšení,ale kvůli Němu a kvůli tomu,že chvála mění okolnosti-jak můžeme vidět i v různých biblických příbězích.
Možná Vám pomůže toto prorocké vidění k tomu,aby Vám to chválení Boha,které stále přinášíte (zvláště ti kteří slouží ve chvále) dávalo smysl i v těch chvílích,kdy Vám to smysl nedává...
Židům 13:15 ..."Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu: naše rty nechť vyznávají Jeho jméno."
Jste důležití

Petr

Ocelové boty

15. září 2011 v 19:20 | Petr Zika
Nedávno jsem se díval na video z našeho koncertu "jiného rytmu" na YC2011 (SK) a zaujala mě jedna myšlenka,kterou jsem tam spontánně říkal po písni "rozervané ruce".
Není to nic ohromujícího,ale uvědomil jsem si,jak je to dobrá myšlenka a důležitá věc v dnešních hektických dnech.
Pokud hledáme Boží tvář,je potřeba nechat vše ostatní odejít.
Ježíš nám v tom pomáhá,při uctívání nám sundává ty ocelové boty,které nás stále tlačí k zemi.
Někdy je dobré jen tak se uvolnit.
Odložit všechny zbraně,pocity,starosti a nechat se jen tak nést,tím uctíváním a Boží přítomností.
Někdy se přichytím,jak v tom Bohu bráním-jsem stále napjatý a ve střehu,jsem v tom těle nějak napasovanej a skřečovanej.
Je potřeba nechat to naše tělo umlknout,aby se mohl ozvat náš duch,Bůh je Duch a setkává se s námi na rovině našeho ducha.
Takže dobré je být někdy v tom uctívání jen tak-nemusíte nic před Bohem,jen se uvolnit.
To je možná ale pro některé z nás někdy to nejtěžší.
Když se uvolním,tak se někdy prvně může uvolnit ta vlna "prázdna",ale když vytrvám a nevzdám to,tak se za ní vynoří ta další vlna živé vody Ducha svatého,na tu se musíme učit čekat,nejde to jako rychlokvaška,není na to rychlokurzík,ale jak říká prorok Izajáš "Ti kdo očekávají na Hospodina se budou vznášet jako orlové..."
Očekávat chce čas k uvolnění se a vydání se Bohu v očekávání na Jeho blízkost.On se přibližuje k těm,kdo se přibližuje k Němu.
Jděme za tím-svobodou se uvolnit a nechat vše odejít.
Myslím si,že na YC 2011 se nám to z Boží milosti některým podařilo a mohli jsme vejít do odpočinutí a vznášet se v Boží blízkosti.


Petr