Srpen 2011

Pravé uctívání

30. srpna 2011 v 20:25 | Petr Zika
Pravé uctívání

-Řím 12:1 ..."Vybízím Vás bratři,pro Boží milosrdenství,abyste sami sebe přinášeli jako živou,svatou,Bohu milou oběť-to ať je vaše pravá bohoslužba."

V anglickém překladu je místo bohoslužba slovo "uctívání".
Je to zajímavé spojení:
-uctívání je zároveň i bohoslužbou,kde máme být zcela vydaní jako oběť.

Ježíš mě poslední dobou vede na místa kam nechci,aby se tam se mnou setkal nově,jiným způsobem.
Je to "rozšíření"našeho vztahu a setkávání i mého uctívání.
Zpívat Bohu je snadné-důkaz naší víry a lásky k Bohu je vždy v žití,nebo umírání.
Poslední dobou prožívám, že právě utrpení a nepříjemné věci, kterému se naše tělo tak brání a protiví způsobuje naše přiblížení k Bohu.
Jde o nové setkání s Kristem tam,kde bychom Ho nečekali,není to v nějaké příjemné chvíli chvály,nebo v nějakých mocných skutcích a zázracích,ale na nechtěném nepříjemném místě.
Musíme se učit vnímat Boha právě tam.
-Žalm 34:19(+33:20)..."blízký je Jahve zlomeným srdcím,zachraňuje zdeptané-On je pomocí bezmocným-charitou=pomocí ze slitování...
Bůh je silně přítomný tam,kde je právě bezmoc,kde jsou zdeptaní,kde se zdánlivě nic neděje,kde jsou trpící,kde to vypadá,že Bůh právě není,kde se nějak zdánlivě neprojevuje.
Když Ježíš umíral na kříži cítil se osamělý a opuštěný,vypadalo to,že se nic nestalo,volali na něj udělej něco a paradoxně tam se Bůh projevil nejsilněji-tam porazil smrt a hřích.

Tento svět hlásá,dělej si jen to co chceš,chceme přirozeně dělat jen to,co chceme,jen příjemné věci.
Následovat Ježíše a sloužit mu ale znamená dělat i to,co sami nechceme.A Ježíš k tomu říká:
-Jan 14:23,21 ..."Ten kdo mě miluje bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a uděláme si u něho příbytek,kdo moje přikázání zachovává,ten mě miluje a toho kdo mě miluje,bude milovat i můj Otec i já ho budu milovat a zjevím se mu..."
Dodržovat Jeho přikázání lásky není vždy jednoduché a příjemné,ale kdo jde tou cestou,tomu Ježíš slíbil,že se mu bude zjevovat!
Právě na těch nechtěných,nepříjemných místech,tam,kde se položíš na oltář jako oběť-tam se pak zapálí pravé uctívání s novým zjevením Boha.
Naše zpívání písní ve chvále a uctívání,se musí spojit s tímto uctíváním - "umírání sobě".

Podívejme se na Petrův rozhovor se vzkříšeným Ježíšem asi jeden z posledních před Kristovým na nebevstoupením.
O čem se bavili na konci společné cesty na této zemi?Co byla ta poslední slova,o co šlo?
Je to vždy pro mě určité napětí v tom Božím tajemství,které zjevuje Boží srdce.
Ježíš poté, co se Petra třikrát zeptal jestli jej miluje třikrát pověřil být pastýřem-povolal ho do služby a řekl velmi soucitným tónem:
"Amen Amen pravím tobě:
Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl:
ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše
a povede kam nechceš" (Jan 21,28).

Svět říká: " Když jsi byl mladší, byl jsi závislý a nemohl jsi chodit kam jsi chtěl, ale až zestárneš, budeš rozhodovat sám za sebe, chodit po svých cestách a ovládat svůj vlastní osud."
-Ale Ježíš má jiný pohled na dospělost: Je to schopnost nechat se vést tam, kam by člověk raději nešel.

Bezprostředně po Petrově pověření být služebníkem-vůdcem jeho ovcí, ho Ježíš konfrontuje s tvrdou pravdou, že:
-služebník je vedený na neznámá, nechtěná a bolestná místa.

Cesta křesťanského služebníka a učedníka není cestou nahoru, do které náš svět tolik investuje, ale cestou dolů, končící křížem.
Možná to zní morbidně, ale pro ty, kteří uslyšeli hlas první lásky a řekli jí svoje "ano,amen", pro ně je Ježíšova cesta dolů cestou k radosti a Božímu pokoji - pokoji, který není z tohoto světa.
Týká se to lidí, kteří jsou do Ježíše zamilováni tak hluboce, že jsou připraveni jej následovat kamkoli je vede, ve stálé důvěře, že s ním najdou život a najdou jej v hojnosti.

Paradoxně toho čeho se bojíme a čemu se tak vyhýbáme nám někdy může pomoct
a uvést nás do věcí a poznání,do kterých bychom se jinak nedostali,do nových setkání s Kristovým Duchem.
-Jen tak poznáme Kristovo srdce hlouběji,když budeme přemožení a ochotní jít na místa kam bychom jinak sami nešli.

Mluvím o tom protože vnímám že Bůh mě něco z toho učí.
Přichází doba,kdy se učím přestávat se Bohu bránit zuby nehty,když vnímám,že mě vede tam kam nechci,nebo když přijdou nepříjemné věci,protože nakonec jsem zjistil,že po prvotní panice,obavách a nechuti je to pro mě nakonec požehnáním.

Nedávno moji mamku postihla mozková mrtvice a leží už půl roku v nemocnici.
Je to pro mě velmi těžká doba.
Chodíme s rodinou skoro denně za mamkou do nemocnice,kde leží bezmocně a přes všechny úžasné a opravdové modlitby nepřišlo ještě úplné uzdravení.
Je to opravdu oběť jít každý den do nemocnice,nebo každý druhý,jít tam přesto,že se Vám tam vůbec nechce.
Většinou mamka ani moc nereaguje,občas vysloví nějaké slovo,nebo kývne a tak tam mnohdy jen stojím a držím ji za ruku.
Když jsem nad tím přemýšlel uvědomil jsem si,že tím paradoxně získávám,že moje srdce roste a že tam kolikrát vniknu do toho Božího Otcovského srdce,v tom tichu beznaděje a utrpení.
Je to zvláštní,ale po vší té touze po zázracích a nadpřirozenu kterou v sobě mám je i tady místo na kterém silně vnímám Ducha Kristova v moci,vnímám,že Ježíš tam stojí vedle mamky a čeká na svou dceru,je tam v celé své slávě a moci,i když tomu nerozumím,ale vnímám to.

A po tom všem,když odcházím od mamky ještě většinou na mě čeká v nemocnici jeden kamarád Václav,který přišel o nohy,ale stále si udržuje víru a tolik touží po obecenství s věřícími a aspoň trochu toho času který mu věnuji je pro něho tak vzácný
-Kristus je tam s námi,na místě kam se nikomu nechce.

Další nechtěnou cestu po které teď občas jdu je jeden můj strýc.
Je alkoholik a je sám,nemá rodinu.
Je v důchodě a žije skoro celoročně na chatě a tam vegetí a pije.
Někdy to s ním je k nevydržení a nikdo z rodiny tam za ním nechce jezdit,nikdo s ním nevyjde.
Já se tam občas za ním zastavím i když se mi nechce a všichni se diví a říkají že to nemá smysl,když je takový jaký je.
Já jsem se mu snažil říct o Bohu a něco mu říct i ohledně toho pití,které způsobuje,že jedná jak jedná,ale asi bez nějaké odezvy,protože pije dál,ale když tam přijedu tak ho obejmu a vím jak je to pro něj důležité po tom co ho všichni odsuzují,vždycky mě tak silně obejme a drží dlouho.
Vím že to může v našich očích připadat málo,ale jak já někdy říkám v této charitě vnímám Boží srdce bolestné z otroctví jednoho jeho ztraceného syna.
Bůh to nikdy s nikým nevzdá,Bůh je tam a Boží srdce mě tam vede i když nechci a mohl bych ten čas trávit jinak,ale nakonec se tam setkávám v tom s Ježíšem,ne v něčem příjemném jako ve chvále která mě baví,je to v nepříjemné věci,ale když tam jedu a objímám toho nechtěného a nežádoucího člověka je tam Kristus a já můžu být s Ním.
-Tady se dotýkám neviditelného Boha a sbírám palivo na pravé uctívání.

Petr

Žalm 71 - Neuhasitelné uctívání

16. srpna 2011 v 18:27 | Petr Zika

ŽALM 71
Žalm 71:5,6,8,14-24
Neuhasitelné uctívání

"Jahve,vždyť Ty jsi má naděje,na Tebe spoléhám od mládí!
Od svého narození se o Tebe opírám,Ty jsi můj podíl,Tobě patří má neutuchající,neuhasitelná a nekončící chvála.
Má ústa jsou plná Tvé chvály,oplývají Tvou chválou-jen Tvojí.
Tvou skvělost a nádheru opěvuji celý den.
A já v neuhasitelné naději Tě budu stále víc a víc chválit,má ústa budou vyprávět o Tvé spravedlnosti,o Tvé spáse po celý den.
Přistoupím s chválou Jahvova hrdinství,budu chválit Jeho mocné skutky a divy,budu připomínat Tvou spravedlnost,jen Tvoji.
Neopouštěj mě,dokud neoznámím Tvou moc a Tvé mocné činy své generaci,všem kteří přijdou.
Tvá spravedlnost sahá do výšin,učinil jsi ohromné a neskutečné věci-Bože,kdo je jako Ty?
Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti,ale zase přijdeš a oživíš mě,činíš mě větším a přicházíš,abys mě potěšil.
Já Tě budu chválit,budu Tě opěvovat na kytaře,mé rty budou jásat,když Tě budu uctívat a chválit i má duše,kterou jsi vykoupil.
Budu si denně připomínat Tvou spravedlnost a lásku s milostí,budu Tě denně uctívat a velebit.
Bože,kdo je jako Ty?"

Tento Žalm by se dal nazvat "Neuhasitelné uctívání"
Ten kdo ho napsal,vytvořil úžasnou chválící píseň,která vyplynula z vlastní osobní zkušenosti s Bohem.
Napsal ho muž,který měl neotřesitelnou víru a blízký vztah s Bohem-každý den ho obnovoval a který každý den chválil a uctíval.
Zní to možná "obyčejně",ale ve skutečnosti je to veliká věc.
Kdo to dnes opravdově dělá?
Pokud budeš chtít napsat takovou píseň,zakoušet takto Boží přítomnost a obnovování,nebo pokud budeš chtít mít takovou víru,budeš muset dělat to stejné-denně si připomínat kdo On je a co dělá.
Denně budeš muset hledat jeho tvář.
A Bůh se odměňuje těm,kdo ho hledají a uctívají v Duchu a pravdě.(Žd 11 + Jan 4)
Pozoruhodné je,že ten muž říká,že Boží nádheru opěvuje celý den,říká,že Ho bude chválit neuhasitelnou chválou,která neskončí,bude připomínat Boží spravedlnost,lásku a divy.
Tento muž měl zjevení Boha,kdo On doopravdy je,jak neskutečné věci dělá.
Zakusil taky ale hrozné úzkosti,kde se asi přetavila jeho víra,ale kdyby nezakusil ty úzkosti,nepoznal by nikdy,že Pán přichází oživovat,potěšovat,činit nás většími-tím rosteme,když poznáváme Boha,že On je živý.
Kdybychom neochutnali hořkou vodu z Mary,nikdy bychom nepoznali jak jí Bůh promění ve sladkou,osvěžující a oživující.
Tento muž měl zkušenost,že Bůh ho nikdy nenechal ve štychu,věděl,že se na Něj může spolehnout.

Je to opravdu veliká věc-naše zkušenosti i když jsou někdy draze vykoupeny,ale v nich se posouváme do podoby Kristovy a tak naše chvála bude stále větší a větší a v naší nádobce uctívání bude stále plno vonného,drahého oleje.
Pokud bude naše uctívání "vykoupeno" úzkostí a boji,nebude "prázdné".

Ten muž říká,že denně bude Boha uctívat a velebit.
Je to tak dobré,když můžeme každý den Boha chválit a opěvovat.
Chvála by asi nejvíc měla obsahovat Boží opěvování a vyvyšování-připomínání si toho kým On je a co dělá-to vždy pozvedá naši víru i ducha.
Podle toho textu je vidět,že ten muž znal Boží slovo a dějiny Izraele-znal veliké skutky a divy Boží z těchto Biblických příběhů.
Je tak důležité,abychom si četli Bibli každý den,aby tak rostlo naše poznání a zjevení Boha a taky abychom si Ho tímto připomínali každý den-pojďme do toho vstupovat.
Pak naše duše bude jásat a opravdově volat - Bože,kdo je jako Ty?
Ap.Pavel doporučuje Timoteovi 2Tim 2:8 aby myslel na Ježíše Krista,který byl vzkříšený z mrtvých,na evangelium.
Máme se jím zabývat,připomínat si Ho.

Žd 12:1,2 ...odhoďte každou přítěž a hřích a nespouštějte oči z Ježíše.
A další Žalm 77:4-7...připomínám si Boha a sténám,přemítám a jsem na duchu skleslý.
Nutíš mé oči k bdění,jsem vzrušen,nejsem schopen slova.Myslím na dny dávnověké,na pradávná léta.
V noci si připomínám,jak jsem na struny hrával,v srdci přemítám a duch můj hloubá...

Takže to je přesně to,co má dělat vedoucí chval.
Toužit po Bohu a Jeho přítomnosti a připomínat si Boha a stavět ho lidem před oči-aby se jím zabývali,aby "chytli" zjevení Boha,mysleli na Něj,připomínali si Ho i Jeho divy lásky a tak se v nich mohl probudit obdiv,který probouzí žasnutí a uctívání.

V lásce přemýšlet o Bohu Otci,Synu a Duchu svatém o Jeho podstatě-a nechat zapálit své srdce Jeho láskou a všemohoucností ke chvále a vzývání.
(Matka Basilea Schlink)

Petr

CampFest

12. srpna 2011 v 15:35 | Petr Zika
CampFest je letní několikadenní festival na Slovensku,kde jsou stovky lidí.
Je to místo,kde se lidé modlí,vyučují,chválý a kde jsou motivováni k misii a vydanosti Bohu.
Tento rok nás pozvali znovu,abychom tam s Jiným rytmem hráli.
Je to vždy pro mě něco tak silného,když se sejde tolik lidí,aby zpívali a tančili před Bohem.
Tento rok bylo moto a poselství festivalu "Neodolatelný".
Lidé tam přijíždí s různým očekáváním v různých životních situacích,ale většinou všichni touží po duchovním občerstvení.
To je něco o co jde i pořadatelům,aby lidé byli duchovně obnovováni a posíleni.

Když jsme přijeli hned na nás dýchla ta atmosféra festivalu a očekávání,které vyselo ve vzduchu.
Tento rok jsme hráli v sobotu,což byl poslední den koncertů.
Někdy je těžké na takovém místě nepodlehnout strachu a všem těm tlakům a začít chválit Boha opravdově.
Nás tam ale pozvali právě pro naše obdarování,které máme stejně jako angličtí Delirious? a jiné kapely a to spojit energický rock s hlubokým a spontánním uctíváním Boha.
Věříme,že hudba je takový most,překlenutí různých propastí mezi lidmi a atmosféry,po kterém se dá přejít k lidem,které otevírá naše srdce,abychom se společně spojili a mohli se vydat k uctívání a zaměření se na Boha.

Co nás letos překvapilo bylo to,že jeden náš přítel,který tam byl od začátku nám řekl,že jsme vlastně první Česká kapela která tam hrála,která přinesla uctívání.
Jinak všechny skupiny hráli spíše "intelektuální" chvály,či koncerty.
Říkal nám,že to naše uctívání bylo pro něj občerstvením,ketré tam hledal.
Dnes je doba,kdy se k nám protláčí "intelektuální" víra.
Náš vztah s Bohem ale není o intelektu a informacích,náš Bůh je živý a možná to může znít jako fráze,ale je to velice podstatná věc.
Intelektuální víra nás k živému Bohu nepřivede,potřebujeme mít opravdový hlad po Bohu a touhu a hledat Jeho tvář,přibližovat se k Němu a pak se přiblíží i On k nám.
Ježíš řekl,že Bůh zjevil své tajemství evangelia chudým a slabým,to stejné říkal ap. Pavel Korintsvké církvi,totiž to,že mezi nimi není mnoho urozených a moudrých podle tohoto světa,že Bůh vyvolil to co bylo slabé aby zahanbil to co v lidských očích je silné.

Král Šalamoun měl nejvíc moudrosti po lidsku,tak silný intelekt,ale jak skončil,naproti tomu jeho otec David,měl neuhasitelnou žízeň po živém Bohu (Žalm 42,63) a byl to On o kterém Bůh prohlásil,že je to muž podle Jeho srdce a byl to David,kdo hledal Boží schránu,když ji nikdo nehledal a přinesl ji mezi lid,on nepsal jen nějaká moudra,když si přečtete jeho žalmy tak budete přemoženi jeho spontánností a otevřeností i dnes po tolika letech nás to inspiruje,povzbuzuje a přitahuje k Bohu.

Možná je "intelektuální" víra jednodušší v tom,že se za ní dá lecos schovat a nestojí nás tolik,mám ale obavu,že to není to co myslel Bůh,když nám dal výzvu:"Hledejte mou tvář neustále" (Žalm 27:8).
Potřebujem odložit strach,naše masky a být opravdoví před Bohem i lidmi a nebát se i ztrapnit,pokud vedeme chvály a máme uctívat Boha,to vidíme i v těch Davidových žalmech,že se tam někde sám ztrapňuje,sám na sebe žaluje,že je v hříchu,že už mu dochází síly atd.,ale navzdory tomu hledá opravdově Boha a nakonec Ho vždycky uctívá a vyvyšuje a nakonec nás tím vždycky osloví a motivuje k opravdovosti ve vztahu s Bohem a uctíváním.
Kéž se nám to všem daří ať už hrajeme v nějaké kapele,nebo ne.

Petr

Rekapitulace

12. srpna 2011 v 14:46 | Petr Zika
Už je to víc jak 15 let,co jsem začal hrát s kapelou,která vedla Bohoslužby a následně s Jiným rytmem.
Za tu dobu jsem prošel různýma obdobíma a zažil spoustu věcí,ale Bůh byl zázračně vždy se mnou a mohl jsem mnohem víc poznat a uvěřit,že On mě miluje.
On sám mi vložil hned na začátku touhu a hlad po živém Bohu a ta je ve mně stále palivem k neuhasitelnému uctívání.
Během těch let jsem posbíral mnoho zkušeností s uctíváním a vedením chval,mnoho nových postřehů a zjevení Boha,kdo On je a co dělá,taky jsem napsal písně,které se hrají na mnoha místech po celé republice.

Přišlo mi,že je vhodný čas k tomu začít s blogem a podělit se o své myšlenky,postřehy a zkušenosti.
Vždyť Bůh stále hledá ty,kteří Ho budou uctívat a to v Duchu a pravdě (Jan 4:23).
Máme neskonale velké duchovní dědictví našich duchovních otců,hlavně v Moravských bratřích a je na nás jestli budeme generací,která napříč této "instantní" době půjde hlouběji do hlubin uctívání...
Budu rád,když napíšete nějaké komentáře a budeme se moct sdílet společně.
Díky,že jste si udělali čas na čtení mého blogu.
Lásku Vám všem

Petr