nové cd "Jsi s námi"

18. srpna 2018 v 19:56 | Petr Zika
Ahoj,
konečně vám můžeme oznámit, že naše nové album chval je hotové. Jmenuje se
"Jsi s námi" a je na něm 12 písní. Věříme, že se vám budou líbit a že vás osloví.
Tentokrát jsme na nahrávání měli komfortně dlouhý čas, řekli jsme si totiž, že nebudeme nikam spěchat (poslední album "Tvé území" jsme vydali v roce 2009), vnitřně jsme jako kapela vnímali, že potřebujeme určitý odstup od předchozí tvorby a že všechny ty věci v nás musí nějak dozrát.
Mohli jsme se tak na tu práci více zaměřit, vybírat ty písně, které nás nejvíc oslovují, měli jsme také dostatek času na aranžování i nahrávání, což, jak věříme, se vyplatilo jak na kvalitě obsahu, tak na kvalitě zvuku.
Shodli jsme se, že tyto nové chvály, které Petr napsal, jsou aktuální, ale i prorocké, takže mnozí z nás se s nimi budou moci ztotožnit. Název "Jsi s námi" může znít obyčejně, ale věříme, že je to velmi důležitá pravda, kterou je potřeba si připomínat obzvláště v dnešní době.
Pokud máte zájem, CD si můžete objednat přes e-shop na našich stránkách www.jinyrytmus.com. Pokud objednáte více kusů, rádi vám poskytneme množstevní slevu.
Také ti, kteří si zakoupí CD, mohou na požádání dostat celé album zdarma ve formátu mp3, kontakt je na našem webu i na obalu CD. Na webu najdete kromě ukázek všech písní i texty s akordy.
Děkujeme za vaši dosavadní přízeň a povzbuzování a přejeme vám, ať je vám toto naše nové album posilou ve víře a vztahu s živým Bohem.
JR

Ps:v sobotu 25.8.2018 hrajeme na festivalu United na hlavní scéně od 10 hodin...


tajemství slabosti-vytváření prostoru pro Boha

28. května 2018 v 17:42 | Petr Zika









tajemství slabosti-vytváření prostoru pro Boha

Když uctíváme ve chválách a vyvyšujeme Boha,tak probíhá proměna.
A to se často děje "neviditelně",že to ani nepozorujeme,ale Boží Duch na nás pracuje spolu s Boží blízkostí,v jeho slávě se proměňujeme 2Kor 3:18 …
Přicházíme totiž do světla,kde jsme odhalení a tudíž lidská moudrost a pýcha se nemá o co opřít.
Věřím,že během chval a uctívání se s námi něco děje a jsme proměňováni,kdykoliv jsme před Bohem.
V Boží blízkosti najednou vidíme věci,sebe i druhé z Božího pohledu a v Božím světle máme milost k uznání své bídy a slabosti a to je osvobozující.Na druhou stranu můžeme také sami sebe vidět tak,jak nás vidí Bůh.
Býváme obklopeni Boží blízkostí a v tom vnitřním nazírání přichází různé podněty a myšlenky od Božího Ducha a také to "svaté žasnutí",když patříme na Něho a to nás buduje a proměňuje-ty kdo jsou pokorní a slabí.
Vytváříme v uctívání a následném ztišení místo pro Boha,kde k nám může mluvit.
Nejen ale tam,je potřeba pravidelně pěstovat modlitbu,disciplínu a čas v tichu a uctívání,kde vytváříme prostor pro Boha.
1Král 19:11-13 kontemplace - tichý jemný hlas…
Eliáš vytvářel místo pro Boha i svou slabostí,předtím totiž byl na poušti utíkal a skrýval se a přál si zemřít,cítil se bezmocný a slabí.
Hodil si plášť přes hlavu-to je symbol,že už nespoléhal na sebe,nechtěl nic přijímat skrze své smysli-jen ty Pane…
Se zahalenou hlavou,kdy nic nevidíte vykročujete do neznáma a nevíte co očekávat,co se bude dít,jen spoléháte,že tam někde je Bůh a bude jednat-je to znak víry.
V Boží blízkosti se člověk vzdává a to je důležitá součást-Elijáš se taky vzdal před Bohem.
Přichází to zevnitř,mimo myšlenky,smysly a lidskou moudrost-Bůh jedná Duch k duchu…
P.Z.
 


PROKLETÍ SROVNÁVÁNÍ

15. ledna 2018 v 15:17 | Petr Zika




PRO VEDOUCÍ CHVAL 2




PROKLETÍ SROVNÁVÁNÍ


To je další věc pro vedoucí chval,kde na nás může přijít tlak.
Vedoucí chval jsou vystaveni tomuto tlaku silněji,protože i ve světě se prostě zpěváci a skupiny porovnávají,jsou různé soutěže,jako slavíci,gremy,hitparády a to se přeneslo i do církve.
Genesis 4:1-16 SNC (Kain a Ábel)
Nebudu tady rozvádět celé to slovo,jde mi hlavně o to,zachytit jen tu myšlenku srovnávání se.
Kainův problém byl kvůli porovnávání se,se svým bratrem Ábelem.
Vidíme,že tento problém je na světě od pádu člověka.
Bůh Ábelovu oběť přijal a Kainovu ne a ten si z toho vydedukoval mylnou představu,že Bůh má raději Ábela a že on je ten outsider.
Ale Bůh mu odpovídá ve verši 6.klíčovým slovem:"Myslíš si snad,že mám raději tvého bratra než tebe?"
Nemá,to je odpověď i pro nás v našem porovnávání se a případné sebelítosti,v žádném případě,tě Bůh nebere jako toho outsidera.
Vždyť Bůh říká o každém z nás:
Iz 43 …"V mých očích jsi tak vzácný a drahý,protože jsem si tě zamiloval."
V Božím srdci je pro každého z nás místo,které můžeme zaplnit jenom my.
Máš svoje jedinečné nezastupitelné místo v Božím srdci.
Bůh nemá žádný žebříček a hierarchii,jako:duchovňák,dobří,ti co to zvládají,ti co to nezvládají,odpadlí,slabí,outsideři...
Ef 4:6 …"jeden Bůh a Otec všech,který je nade všemi,skrze všechny působí a je ve všech."
Bůh nás nesrovnává.
V Božích očích není nikdo lepší-všichni jsme zhřešili a potřebujeme se vrátit k Otci,do Jeho otevřené náruče lásky.
Každý jsme originál,tak jedineční!
Když Boha miluješ a uctíváš,nikdo jiný to tak neudělá.On miluje náš hlas,barvu našich očích atd.
Jedinečnost-musíme to přijmout,chodit v naší jedinečnosti s Bohem.
Nesnaž se být někým jiným,nebo jen kopírovat někoho jiného,přestaňte si přát být jako někdo jiný,zpívat jako někdo jiný atd.

NEPOROVNÁVEJTE SE!!!
Víme jak Ježíš odsoudil to porovnávání toho zákoníka s tím celníkem v chrámě,porovnávání může vést k samospravedlnosti a nebo k samoodsouzení s pocity viny.
Jak říká bible,mi sami sebe,ani jiné nemůžeme posoudit úplně správně,to může jen Bůh,nechme to na Něm.A On se na nás dívá očima lásky(které nám někdy chybí).
A navíc,znáte ten příběh,jak Bůh poslal proroka Samuele,aby pomazal krále Davida.Prvně si myslel,že to bude ten nejstarší a nejurostlejší syn,ten nejpovedenější,ale Bůh mu řekl,já se nedívám očima jako ty,já se dívám do srdce a vybral si podle lidských měřítek a posuzování outsidera rodiny,který se stal mužem podle Božího srdce a největším králem Izraele.
Mat 11:5 SNC Ježíš tady říká:"Ti,kteří u lidí neznamenají nic (outsideři),jsou ujišťováni,že Bůh s nimi počítá."
Bůh Otec není zaměřený na výkon.Není to ani o tom co děláme,ale kým jsme.A v tom chtěl jednat i s Kainem…podle toho si vybral i Davida…
Tolik křesťanů má tak bídný názor na sebe,mají tak slabé zdravé sebevědomí-jsou jako sirotci.
Celý náš národ podléhá myšlení sirotků.Nepřijímej toto myšlení-NEJSME SIROTCI!!!
Je dobré být sám sebou,tím kým jsi,Bůh tě tak stvořil-Vy jste Otcovi děti.
Ef 3: ..."Zakořeňte se v Boží lásce"
Pravda je,že já jsem milovaný Boží syn-dcera,tohle je moje budoucnost,má naděje,má síla,můj život.
Jsme plánovaní od začátku stvoření(Žalm 139).Nejsi náhoda,Bůh tě povolal do života,pro Něho jsi tak důležitý-á.
Povolal tě a stvořil takového jaký jsi tak jedinečného-nou.
Ať se děje cokoliv,moje kořeny,moje závislost je v Něm a v Jeho lásce,pak nebudeme mít potřebu se srovnávat.
Někdy mohou být naše pocity zrádné a to tehdy,když tou bránou mysli propustíme myšlenky,které nejsou pravdivé.Boží pravda o mě je:
-já jsem miláček Boží
-Boží láska ke mně je bezpodmínečná
-jsem jedinečný-á
Někdy se můžeme ocitnout v situaci jako Kain a můžeme propadnout tomu tlaku srovnávání se.
Nejsme dokonalí a ne všechny situace zvládáme,ale hlavní je si to uvědomit a nepropadnout panice,je důležité si připomínat tu Boží pravdu.
Také bychom se měli držet toho,že v našem křesťanském prostředí,vůbec nejde o nějaké soutěžení,či porovnávání.
To byla chyba Kaina,že se začal porovnávat se svým bratrem o to vůbec Bohu nešlo.
Bůh neočekává,že budeme dokonalí,ale že Ho budeme milovat.
On je silou slabým-pomocí bezmocným!
Gen 4:7 SNC …"S mou pomocí to můžeš zvládnout".
Bůh nabízí vždy pomocnou ruku (i Kainům,těm obzvláště…)
Máme-li tento problém porovnávání se,můžeme vždy žádat Boha o pomoc:"Bez tebe to Pane nezvládnu,už se zase srovnávám se svým bratrem,či sestrou a jsem z toho "dole"…"
Bůh vždy bude usilovat o naši svobodu,tak jako chtěl,aby byl od toho svobodný i Kain-svoboda od porovnávání se.
Synové a dcery jsou svobodní!
Ať se Vám to daří,neporovnávat se-nemáte to zapotřebí,jste každý tak vzácný a jedinečný!

Petr

pro vedoucí chval - 1

12. září 2017 v 15:09 | Petr Zika




pro vedoucí chval - 1




Je zvláštní jak je tady neustále a vytrvale silný tlak na to být sebejistým,nejlepším,všechno vědět a znát.To způsobuje,že se lidé uzavírají-uzavírají v sobě svoji citlivost,zranitelnost a slabost.
Nejsme jako Bůh-dokonalí.Jsme stvoření Bohem jako citlivé a zranitelné bytosti.Je to kvůli tomu,abychom byli citliví ke skutečnostem,abychom mohli odpouštět,mít porozumění pro druhé,mohli milovat,být soucitní,abychom mohli vnímat Boha-protože ztvrdlé,pyšné a sebejisté srdce je Bohu vzdálené.
V dnešní době jsme Pokušitelem stále víc pokoušení k tomu,abychom se stali silnými,úspěšnými a sebejistými.
Oběti moderní společnosti jsou nemocní,neúspěšní,slabí,citliví,něžní,poražení,těmi svět opovrhuje-i když ne oprávněně.
To může "přemáhat" ty kdo se "necítí",kdo o sobě pochybují a selhávají - nakonec ale Bible říká,že Bůh je blízko zkroušeným,slabým,bezmocným,pochybujícím,těm co to nezvládají…
Většinou do této kategorie spadají i umělci,kteří mají v sobě citlivou duši,která jim byla dána ke tvoření.
Hodnota člověka je ale v tom,do jaké míry je podobný Bohu.
To co dává hodnotu jeho myšlenkám,pocitům a činům je míra,nakolik jsou inspirovány Bohem.
V dnešní době rozhoduje kolik práce uděláš,nakolik jsi úspěšný,známý,důležitý,silný,vítězný-věk pocitů a sentimentu jakoby už minul.
Ale velikost člověka není v tom co je z něho,ale v tom co je v něm z Boha,v jeho duchovní síle a obdarování,které dostal od Boha a tím jak a jakým "směrem" ho uplatňuje.
Ti kteří o sobě často pochybují jsou často těmi,na které Ježíš vložil svou ruku.
Lidé kteří v minulosti dali světu nejvíce,nebyli ti silní,úspěšní,kdo o sobě nepochybovali,ale slabí,nemocní,nepochopení-jako např:Pascal,svatý František a mnozí další.
To co lidstvo dnes potřebuje,pokud má uniknout katastrofě,do níž ho vede naše racionalistická a technická civilizace,jsou právě citlivost,něha,laskavost,láska,emoce,intuice,které jsou potlačovány v srdcích těch,jimiž tato civilizace pohrdá.

Jako vedoucí chval musíme stále unikat tomuto pokušení a udržovat si jak říká Bible jemnost svého srdce,něžnost,citlivost,intuici atd.
V naší službě nejde o to být úspěšný,či nejlepší,nebo známí vedoucí chval,vždy všechno zvládnout,jde o to,aby Boží Duch a jeho obdarování v nás mohlo proudit a přinášet Boží milost,lásku,úlevu,opravdovost v uctívání,aby vedlo nás i lidi k trůnu milosti,kde každý může být svobodný od všeho toho škatulkování,poměřování,hodnocení,kritiky,ztráty sebehodnoty a lidské míry úspěchu,či síly a slabosti,kterou si připisujeme.
Bůh nakonec nehledá známé,úspěšné,dokonalé vedoucí chval,ale ty kdo ho budou milovat a budou ho uctívat v Duchu a pravdě.
Toho se drž a nenech se ničím a nikým znechutit.Drž ten správný směr a vítr.Víš přece co řekl k tomu Ježíš ve svých blahoslavenstvích-blaze těm,kdo jsou slabí,neúspěšní,citlivý,jemní a tiší atd.

Král David procházel různými těžkostmi,byl kritizován,mnohdy se mu nedařilo,chyboval,neměl žádnou sebedůvěru,ale měl odvahu zůstat slabým a citlivým.
A to i přesto,že mu to jeho vojevůdci vyčítali,říkali mu že se to na krále a jeho postavení nehodí,když porazil Goliáše.
David říkal Bohu nejsem zrovna momentálně ten silný lev se kterým se potkával jako mladý pasáček,teď se zrovna cítím jako to malé slabé zatoulané jehně-nes mě Pane na ramenou,já na to nemám,já to nezvládám!
Nebo když mu zabili syna,který byl vůči němu ve vzpouře,přesto si zachoval citlivé srdce a plakal,byl to přece jeho milovaný syn,i když pochybyl a udělal špatné rozhodnutí-to se lidem na Davidovi líbilo.
To na co se soustředil nebyli ty problémy,slabost a prohry,nesoustředil se na to co lidi,ani dokonce na sebe,soustředil se na lásku Boží,která je věčná,na jeho milosrdenství,na jeho věrnost a dobrotu a tak mohl vyvyšovat Boha.
A v neposlední řadě v sobě stále držel tu silnou touhu po živém Bohu,která ho odlišovala od ostatních a která nás dodnes tak přitahuje.
Ať mírou tvého úspěchu je neuhasínající touha a vášeň po živém Bohu a jediné tvé poměřování ať je v Kristových blahoslavenstvích.

Petr

jiný úhel pohledu

4. června 2017 v 17:36 | Petr Zika




jiný úhel pohledu...



jiný úhel pohledu…


nedávno jsem se vrátil ze Švédska,tak tady je pár postřehů…
Cestováním si člověk rozšiřuje obzory,vždy je zajímavé vidět věci z jiného úhlu pohledu,což člověka obohacuje a "prohlubuje".
V dobách totality jsme cestovat moc nemohli,myslím,že mimo jiné i to nás docela ovlivnilo v té naší čecháčské úzkoprsosti a tak vidím jako dobré využít příležitosti a občas se někam podívat.
To stejné platí i o úhlu pohledu na církev.
Ideální je,když máte možnost jako já teď mít někoho,kdo v té zemi nějaký čas žije a může vám dát i informace,které by jste se jinak nedozvěděli.
Pobýval jsem na švédské vrchovině na místě které se jmenovalo Annenberg,to je Andělský vrch, v nádherných lesích u velkého jezera.Bylo to opravdu velmi nádherné a klidné místo,kde se člověk mohl zastavit a ničím nerozptylován relaxovat.V okolí bylo jen pár dřevěných domků,či chat a nedaleko byla vesnice,tam jsem navštívil jednu místní církev,byla to stará reformovaná církev v nádherné staré dřevěné budově.
Co mě zaujalo hned jak jsem tam vstoupil byly nádherné malby na zdech i na stropě-ta byla obzvláště zajímavá,půlka stropu totiž byla vyobrazená jako nebe a druhá půlka jako peklo,což v našich končinách našinec neuvidí.
Když jsem se ptal co to má znamenat,tak mi bylo řečeno,že u nich to je běžná věc.
Už od starých Vikingů až po dnes Švédové věří,že neumírají,ale odchází.
Dnes většina věří,že člověk může odejít na dvě místa,buďto do nebe a nebo do pekla,takže ústředním poselstvím církve je - žij tak,abys neodešel do pekla.
Tohle člověka prostě osloví a zaujme,nejde si totiž v tom Švédsku nevšimnou,že to má na tu společnost vliv.
Další věc je ta,že tam tituly (jak světské,tak církevní,nikdo si je tam nepíše ani na zvonek ani na vizitku) nic neznamenají,ani majetek,nikdo se nedívá jestli jsi vyštudovaný farář,či pastor,nebo jaký máš majetek,tím tam nikoho neohromíš,tam se dívají na to jaký jsi člověk a jak žiješ,zda nekážeš vodu a sám nepiješ víno,což je obzvláště v dnešní době velice inspirativní.
Uvědomil jsem si tam,jak je důležité,aby církev byla opravdová a důvěryhodná,tam se snaží na to dbát.
V tomhle směru jsou následováníhodní a myslím,že bychom měli za tím jít i u nás,hlavně musíme ale začít sami u sebe…
Pokud má církev a každý z nás vedoucích chval být chválou jeho slávy (Ef 1),pak musí v první řadě začít být opravdová a důvěryhodná,žít to co vyznává.
To nepůjde den ze dne,tam na tom pracují celou dobu,ani to nepůjde jen z našich sil,Bůh je ten kdo může dát tu proměnu naší,naší církve i společnosti,ale na nás je uvidět to a jít za tím.
Ať se nám to všem daří

Petr


ŽIVOT

20. ledna 2017 v 18:53 | Petr Zika

ŽIVOT






život

Poslední dobou přemýšlím nad tím,jak moc se dá na vedení chval připravit a také nad tím,jak se někdy z toho všeho může vytratit život.
Mám na mysli to,že když se připravuji,tak někdy vnímám určité písně a k tomu určitá témata,určité myšlenky,které mám v hlavě,určité věci a části Písma,které mě oslovili v poslední době a které bych chtěl do chval "zakomponovat" a někdy se usilovně na to soustředím,až mi uniká ona podstata uctívání.
Někdy se zabývám až příliš tím,jestli všechno klape jak má.To někdy může být dobré,ale na druhou stranu,když se na to pak při chválách zaměřuji,tak mě to "zaměstnává" a nejsem už tolik uvolněný pro to prožívat sílu okamžiku dané přítomnosti-probíhající život,přijímat věci ze svého nitra a taky věci které přichází
"z vrchu".
Snažíme se "jít" a vést chvály v daném liturgickém "postupu" při Bohoslužbách,taky držet se v tom našem play listu,dané formy písně atd.,ale stiháme se u toho vlastně zaměřit na Boha?
Někdy prostě nejsme schopni jakýchkoliv hlubších pocitů a vjemů,nejsme schopní proniknout hlouběji do svého nitra,tam,kde můžeme zajed na hlubinu,tam kde "proudí" život,protože jsme "zavalení" a "přehlušení" všemi těmi věcmi které nás tak zaměstnávají.
Máme různé vyučování a metody,jak vést chvály,jak dělat Bohoslužby atd.,ale důležité pro mě je,jestli v tom je ŽIVOT.
Edmund Husserl řekl,že: "každá metoda zvnějšuje".
Chápu to jako nemožnost život zvnějšku nachystat a prožít jej pak předem předpřipraveným způsobem,každá pouhá metoda nás prostě toho života zbavuje.
Josef Florian řekl,že se "děsí hotových lidí",právě těch,kteří na život si nalezli metodu jak jej žít a zbavili se tak schopnosti a potřeby každý den,každou minutu a vteřinu jej znovu a znovu vytvářet,tedy v pravém slova smyslu vlastně žít,prožívat ho naplno,uvědomovat si každý okamžik,tu sílu přítomnosti,to je vlastně otázka náboženská a existenciální.
Život je bohatý,nedefinovatelný,neuchopitelný,tak neuvěřitelně zajímavý,v stále nových prožitcích krystalizující každým dnem do nových dobrodružství a zkušeností.
Anselm Grun řekl,že člověk musí sám sebe prožívat,setkávat se se sebou,uvědomovat si sám sebe,to co je v jeho nitru,vnímat a být citlivý i na to,co se děje i zvnějšku,zachytit tu sílu okamžiku,sílu přítomnosti.
Dneska je doba tak instantní a rychlá,je tolik vjemů co nás zahlcují,že si už člověk sám sebe a sílu okamžiku přítomnosti nedokáže ani uvědomovat.Je tak těžké se ponořit do svého nitra a naslouchat a vnímat,zastavit se v tichu,samotě a soustředění.
A vůbec je to náročné u nějaké činnosti,jako u vedení chval.Ale ze své zkušenosti vím,že to přesto jde-odpoutat se od všeho a prožívat danou chvíli,být na ní napojený,na daný okamžik přítomnosti,ve které přebývá Bůh sám-On je ŽIVOT,jeho Duch je nad námi a tento život utváří a proniká jím právě tady a teď…
Skutky 17:28 …"V něm žijeme (jinde-vždyť jím žijeme),pohybujeme se a jsme…"
Život je propojený s Bohem a Bůh s životem a s námi a my zase s ním.


Petr

pár vět

12. listopadu 2016 v 18:41 | Petr Zika
pár vět





pár vět


Když jsem nedávno vedl chvály na jedné konferenci pro sestry,tak jsem zažil určité "sevření" a nemohl jsem se nějak uvolnit.Někdy je ten tlak na vedení zvláště na větších konferencích velký.Musím přiznat,že jsem na začátku nic neprožíval a upřímně-měl jsem obavy jestli to zvládnu dobře,jako vedoucí chval.
Musím ale říct,že setry byly úžasné,hned od začátku rozbily ty své nádoby s drahou voňavkou a začali chválit,což mi hodně pomohlo.
A jak jsme tak pokračovali ve chvále,tak mi najednou přišla taková myšlenka:
"Nepodceňuj se,jsi úžasnej,nezáleží na tom co a jak děláš,ale to kým jsi." (Asi se za mě někdo modlil!)
A to mě uvolnilo z toho sevření,Duch svatý mi přišel na pomoc a pomohl mi,abych mohl vše odhodit,pozdvihnout svou duši k Bohu a začít Ho chválit.Pak to nabralo to vedení určitý směr,najednou jsem měl "Průvodce",který mě vedl a já se Ho snažil jen následovat a nepokazit to.
Až když "ztratíme kontrolu" nad tím vedením a tím co a jak bychom měli dělat,pak to převezme Duch svatý a dějí se věci.
Pak člověk spolu s Duchem svatým vede chvály tak,jak se to ani nedá naplánovat a vždy to přinese užitek a ovoce.
Upřímně-tohle to čekání na "převzetí vedení" Božím Duchem je na tom všem pro mě to nejtěžší,člověk potřebuje trpělivost,víru,citlivé srdce a taky dělat to sám ve svém pokojíčku.
Ale musím říct,že ti kdo očekávají na Hospodina nabývají nové síly a vznáší se jako orlové,kdo mají na to ty "nervy" a vydrží to čekání,ti pak zakusí tolik sladkou pravdu:
"ne silou ani mocí,ani žádnými schopnostmi,ale mým Duchem.
Ať se Vám to daří,chytnou ten Boží vítr do plachet uctívání

Petr

nová píseň

7. října 2016 v 18:06 | Petr Zika
NOVÁ PÍSEŇ









na několika místech v Bibli je výzva,abychom zpívali novou píseň.Měla by to být spontánní a "čerstvá" reakce našeho vztahu s Bohem,naší víry.
Je v tom vždy určitá čerstvost,čerství a nový vítr do plachet.Většinou tyto písně "mapují" to co momentálně prožíváme,čím procházíme.Když taková píseň "přijde" daleko víc se do ní "zakousneme" a vyzpíváme si jí...
Je to vždy dar od Boha,tyto písně,když přichází a tolik moc je potřebujeme.

Momentálně pracujeme s jiným rytmem na novém albu a je to milost,že jsem "dostal" nějaké nové písně i já,moc si toho vážím i po těch letech,kdy by někdo mohl říct,že to pro mě je už rutina...
Věřím,že tyto písně a celé album bude tím "novým větrem"...

Chtěl bych Vám doporučit i jedno nové album,které teď vydal CHRIS TOMLIN-jmenuje se "Never lose sight".Je v tom opravodvá vášeň,která Vás může strhnout k Božímu trůnu a uctívání.

Petr



"JSEM S TEBOU SPOKOJENÝ"

30. dubna 2016 v 15:25




"jsem s tebou spokojený"





Tak upřímně,kolikrát jsi tohle slyšel od lidí,nebo to řekl sám sobě?A slyšel jsi to někdy od Boha Otce?
Zdánlivě se může zdát,že křesťanství je dost těžké a má vysoké nároky a to je pravda,ale Bůh má východisko-je tak důležité pochopit a uvidět tu druhou část té mince a tou je Ježíš a jeho dobrá zpráva spolu se zjevením toho kdo je Bůh-Otec-ABBA,MILUJÍCÍ TATÍNEK a kdo jsme vlastně my-JEHO MILOVANÉ DĚTI.Jde tady především o vztah lásky.Bible nás učí,že nejsme otroky ani sirotky,ale milovaní synové a dcery.
Jako vedoucí chval jsme vystavení častému tlaku kritiky a hodnocení,ať už jiných,či svého vlastního.V církvi máme tendenci se stále v něčem vrtat,babrat,rozebírat a posuzovat to,jsme tím tak moc zaměstnaní a postižení,že nám uniká ta podstata a někdy Bůh sám se svojí láskou.
Když se podíváme na Ježíše pod drobnohledem (v evangeliích),tak zjistíme,že dokázal být i dost hraví a dokonce nepokazil žádnou srandu,nebyl to žádný suchar a teolog,který by stále něco rozebíral a posuzoval,řekl přece,že nepřišel soudit,byl tak živelný a spontánní,zajímal ho život sám a hlavně lidi a jejich srdce,zda je svobodné a ví o tom,že Bůh je jejich milující Otec.
A když farizejové začli rozebírat nějaké otázky zákona a jeho služby s kritikou,očividně neměl potřebu to s nimi rozebírat a vrtat se v tom.Myslím že věděl,že by to stejně nikam nevedlo.
A když ho kritizovali nic si z toho nedělal,nenechal se zlomit,znal totiž svoji identitu,byl milovaný syn,to zaznělo z nebe,když ho Jan pokřtil,jeho nebeský Otec mu řekl:"Ty jsi můj milovaný Syn".
Lidé včetně vedoucích by samozřejmě chtěli,abychom byli ti nejlepší vedoucí chval a stahovali vždy nebe na zem.Je to opravdu velký tlak na úspěch,který je tak silný v tomto světě a protlačuje se tak vehementně i do církve.
Naproti tomu,Ježíš když chodil na této zemi byl brán jako "ztroskotanec a štvanec".
Pavel k tomu říká Korintským co je pravé křesťanství a pak mluví vlastně o neúspěchu,podívejte se do 1Kor 4kpt.
Samozřejmě,že každé povzbuzení nás potěší,ale mnohokrát se nám to nepovede,aspoň to tak můžeme vnímat (i když ne vždy naše pocity jsou v souladu s tím,co mohou prožívat jiní a hlavně Bůh sám),sami můžeme cítit,že to nebylo ono,že se vlastně "nic nestalo,nedělo",že to šlo ztuha,nebo dokonce někdo přijde s nějakou kritikou a to je značně frustrující a může to brát chuť do další služby.Bere nám to radost,svobodu,vášeň pro Boha,uvolnění,které tolik potřebujeme,proto je tak důležité tomu nepodléhat!
Jak se pak cítíme když se nedaří,nemůžeme prorazit,lidi nechválí,ani nám to nějak nejde,přijdeme si neúspěšní,jsme kritizováni a hodnocení nedobře a jak vlastně pak vidíme sami sebe,jak nás to ovlivňuje a převládá v našich sborech více kritika a negativní hodnocení lidí a jejich služby nad tím povzbuzením?
Slyšel jsem od jednoho kazatele organizace "Otcovo srdce",že na 20% kritiky,by mělo přijít 80% povzbuzení.
Chci Vás povzbudit,nezáleží totiž na hodnocení lidí,ani na našem,našich představách o naší službě a výkonu.
Ap.Pavel píše do Korintu,že mu nezáleží na lidském posuzování,ba ani na tom jak posuzuje sám sebe,nebo jak vidí sám sebe,ví totiž,že Bůh se dívá jinýma očima.
Důležité je v tom si taky uvědomit to,že ta služba je především pro Boha a pak až máte pomoci lidem přijít k Bohu.Jde o Vaše srdce a Váš vztah s Bohem -"chválí mě rty a ne srdcem".Spíše je tady vždy ta otázka ne úspěchu a neúspěchu,ale -"došlo tady vůbec k uctívání?"
Někdy se až příliš soustředíme na lidi a na to všechno okolo,na to jestli se něco děje,nebo na to jak to jde ztuha,co na to řeknou ostatní atd.
Máme ale svou pozornost cele upnout na Boha,jde přece o to přijít před Boha a uctívat ho,vyvýšit,vyznat mu lásku,být s ním a to společně a přece každý sám za sebe.
Tuhle službu chval hodně určuje náš vztah s Bohem,na to je potřeba se především zaměřit.
Ježíš nás učí,že Bůh si přeje být UCTÍVÁN a to v Duchu a pravdě a to je "zevnitř a opravdově"…a řeknu Vám,že to není nic nacvičeného,nalajnovaného,to vytryskne někdy až nečekaně,nekontrolovaně přímo ze srdce a našich hlubin,kde je ponořen náš duch spolu s Božím Duchem v nás a většinou se to stává,když se zaměříme na něho a všechno ostatní necháme být,když nám přestane záležet jak ty dnešní chvály a naše služba dopadne,jestli budeme dost dobří-jak Vám to zní?
V církvi chceme mít všechno pod kontrolou a to hlavně to jak vypadáme,jak působíme,taky nedělní shromáždění a chvály taktéž,proto to je někdy všechno tak sterilní a nezáživné.
Ježíš říká,že Boží Duch je jako vítr,nemůžete ho svázat a mít pod kontrolou…
Další věc která s tím souvisí je naše identita,já nejsem vedoucí chval,jsem především jeho milovaný syn,to je má pravá identita,na které tak záleží-podívejme se na to.
Pavel říká,že "Duch nám dosvědčuje,že jsme Boží milované děti" - to je naše pravá identita
a 1Jan 5 k tomu dodává-"kdo věří v Syna Božího,má to svědectví v sobě."
Někdy na nás ostatní kladou příliš velké požadavky,také my sami jsme na sebe moc přísní a máme na sebe větší požadavky než má na nás Bůh sám.
Jednou mě o tom přesvědčil Bůh sám,když jsem byl na návštěvě v Anglii ve sboru Vineyard church v St.Albans (což je jeden z větších a stále rostoucích sborů v Anglii).
Jeho pastor Chris Lane slouží i prorockým pomazáním,když se za mě modlil a sloužil mi,tak mi předal prorocké slovo od Boha:"Jsem s tebou spokojený!"
To je síla co?Kdo mě zná,tak ví,že nejsem rozhodně dokonalý,zeptejte se kluků v kapele,nebo mé ženy a dětí.
Víte jak to je s proroky,když na mě vložil ruce,tak jsem měl jemné chvění u žaludku a očekával spíše něco jako:"Čiň pokání hříšníku!"Ale tohle slovo mě přímo šokovalo,bylo pro mě tak revoluční,že jsem mu prvně ani nemohl uvěřit.
"Bože nespletl ses,podívej na mě,jsem hroznej člověk,stále dělám tytéž chyby,hřeším každý den a není to nic zanedbatelného,někdy ti tak vzdoruju,co se týče služby tak jo někdy se mi to povedlo,ale jinak jsem to tolikrát pokazil…"
Když na vás padne bázeň v přítomnosti proroka,dokážete sami sebe vidět sebekriticky v černých barvách,poněvadž a přece Bůh je Svatý a stejně všechno ví,tak proč zapírat.
Ale Bůh Otec nás vidí jinak!!!"Jsem s tebou spokojený!" Tohle je Boží odpověď i pro tebe!
Nikdy nebudeme dokonalý a dost dobří v lidských i svých očích,ani naše služba nebude vždy perfektní,dokonalá a úspěšná,ale v Božích očích jsme nádherní a dostačující,on je s námi spokojený,jsme Boží milované děti ať už se nám daří nebo ne,u něho nemáme "nálepku" či označení hříšníka (či neúspěšný) na čele,to dal Kainovi jen kvůli lidem,jejich pohled na Kaina byl jiný,než pohled Boha Otce.
On nás oceňuje,tolik si váží toho,že Ho milujeme a toužíme po Něm-jako-by to bylo pro něj nade vše!!!Ptáte se jak je to možné?Je to možné jen skrze Ježíšovu oběť na Golgotě a Boží lásku!
Tady mě napadá jediné slovo-"vděčnost" a samozřejmě věčné téma chvály a uctívání.
Tohle "rozvibrovalo" celý nekonečný vesmír a celé stvoření-Jak On je nádherný a obdivuhodný,hoden našeho milování a uctívání.Na to se zaměřujme.
Ano někdy to prostě může jít ztuha,nemusí se ti to povést,můžeš být i kritizovaný,ale nikdy se nenech zastavit v tom milovat Ježíše a vášnivě Ho chválit a uctívat a vzít do toho i ostatní,pokud máš ten dar a jsi k tomu povolaný,nedovol,aby přílišné lidské,tvé a světské nároky nezastavili ten proud Boží chvály a uctívaní,který pramení v našem nitru přímo od Božího trůnu milosti a Boží lásky!
Ať stále může znít ve Tvém srdci toto Boží slovo "JSEM S TEBOU SPOKOJENÝ!"
Petr

Ps: A na úplný závěr ještě jednu radu z vlastní zkušenosti,zavírej se do své komůrky a chval Boha celým svým srdcem,neboj se intimity,vyznej mu lásku,řekni mu,že ho miluješ a až to budeš dělat doma,pak to vezmi i do církve.

Kam dál