Petr Zika - blog o uctívání na Blog.cz

VŠECHNO TO JE O VZTAHU!

Jak málo někdy stačí k tomu,aby se vše změnilo a "rozbily" se naše plány a "všední dny".

Život běží jako maratonec a dny jdou,jako by se nedali zastavit.

Ale někdy můžou přijít neplánované věci,které nás zastaví.

O Velikonocích se mi stalo něco nepříjemného-zlomil jsem si pravou ruku a to tak,že jsem musel do nemocnice na operaci.Dávali mi tam nějaké dráty,aby ta kost srůstala rovně.

Měl jsem úplně jiné plány na Velikonoce a vůbec,ale...

Než mě dali dráty do té ruky,tak mi dali prozatím sádru,abych mohl odcestovat s kapelou do Ostravy,kde jsme hráli naživo v Tv Noe.

Byl jsem z toho rozhozený a taky mě to dost bolelo,ale jakmile jsme začali chválit Boha,ucítil jsem ten jemný vánek Ducha svatého,jak kdyby prošel kolem mě a v tom jsem se zaměřil na Něho a přišla úleva,jak kdyby na tu chvíli spadla všechna má břemena z ramen.

Zjistil jsem jak to miluji když jsem s Ním,v Jeho blízkosti,když Ho můžu uctívat,všechno ostatní je až "za tím".

Další den jsem nastoupil k nám do nemocnice na tu operaci a nebylo to pro mě lehké,komu by se tam chtělo...

Když jsem čekal než přijdu na řadu a odvezou mě na sál,tak jsem si znovu uvědomil jak je všechno pomíjivé-jen On zůstává.Všechno ostatní i s našimi plány je v podstatě nepodstatné,všechno lidské-zůstal mě jen On.

Věděl jsem v té chvíli,že nemám nic,čeho se chytnout-jen Jeho.

Všechno je to o vztahu s Bohem!

Neměl jsem v té chvíli když mě vezli na sál Bibli,církev,nějakou knížku (prostě pomůcku),měl jsem ale svého Boha a intimní vztah s Ním.

Jsem tak rád,že Ho znám a vím o Jeho lásce a životě.Jsem tak vděčný za tu chvíli,kterou mi dal prožít v té Tv Noe-Jeho blízkost,kdy živý reálný Bůh se mi odhalil a přiblížil se ke mně a zahalil mě svým vánkem Ducha svatého jako do pláště,bylo to jako obvaz na mé rány.

Teď mám "nucené" volno,odpočinutí,které chci využít k mému vztahu s Bohem.

Odpočívám s Biblí a myšlenkami na Něj,přemýšlím nad svobodou v uctívání,nad novými texty pro nové písně atd.

Nic není tak zlé,jak to vypadá na první pohled,pokud s Ním máme vztah.

Žalm 62:2,6 ..."Jen v Bohu se utiší má duše,jen v Něm je moje spása-ztiš se před Bohem má duše,nepřestaň na Něj čekat."

Tohle zastavení je pro mé ztišení a očekávání na Boha.Takže nakonec můžu být vděčný i když po lidsku je to nepříjemné-zrovna teď mám dráty v ruce a píši jako datel tou jednou zdravou rukou.

Nezapomeňte,všechno je to o vztahu s Ním!

Petr

2 Kor 12:9,10 ..."ale On mi řekl:Stačí,když máš mou milost,vždyť v slabosti se projeví má síla..."

..."největší sílu dostávám tehdy,když jsem s vlastními silami u konce."

2 Kor 3:5 ..."ponecháni jen svým vlastním schopnostem nedokázali bychom vůbec nic.Má-li naše práce přece nějaké výsledky,je to působením Boží moci."

Je to zvláštní,že u Boha a v Božím království některé věci fungují jinak než u lidí-v našich představách.

Tak například pomazání od Boha.

Řekli by jste,že nejvíc funguje,když se cítíte silní,když se vám daří-a někdy i to je možné,ale z toho může dojít k situaci,ve které byl ap.Pavel v jednom městě když kázal evangelium-říká jim,že byli v pokušení ho odmítnout,že byl nemocný,sláb,že neměl žádnou hezkou řeč atd. A přesto Bůh jednal v lidských srdcích,někteří uvěřili a vznikla tam církev,Bůh si použil Pavla v jeho slabosti.Stejně tak jeho chválu,když společně s dalším bratrem chválili Boha ve vězení,kde skončila jeich mise s okovama,zahanbení a slabí a přesto Bůh projevil svou sílu a otevřel dveře toho vězení a sejmul jejich okovy a navíc právě tam jim dal úspěch v jejich misii-v okovech,v nemohoucnosti...

To stejné vidím v Kristových blahoslavenstvích-je to otočené naruby v tomto světě-jak vám zní šťastní kterým se nedaří?

Někdy když vnímám pomazání tak mi jde všechno lehce,když vedu chvály,z toho pokazím na co sáhnu,sám se cítím "out",nic neprožívám a přesto za mnou lidi párkrát přišli a řekli mi,že to byl skvělej čas,že se jich Bůh dotkl-možná,že jste to už párkrát taky zažili.Aspoň mě to prostě někdy nedává smysl po lidsku a musím znovu žasnout nad Bohem a Jeho velikostí a odlišností (svatostí).

Je to ale osvobozující pro nás,když zjistíme,že to není o nás,ale o Bohu.Bůh se "prosazuje a prolamuje" sám i v naší slabosti,nemohoucnosti,neschopnosti-tam se projevuje Jeho síla a moc.

Zrovna nedávno,jsem vedl chvály na akci "Worship.cz - zajeď na hlubinu" a tam jsem se tomuhle znovu učil.

Byla to akce,kde byl dát opravdu prostor pro chválu,uctívání a modlitby,bylo to takové komornější,takže byl dobrý prostor na to zaměřit se na Boha a uctívat Ho,očekávat na něj,spojit se s ním.

Mě se to ale tentokrát samotnému nějak nedařilo a začal jsem z toho být trochu nervózní,nechtěl jsem Bohu "překážet",toužil jsem po tom,aby si to lidé mohli opravdově užít,aby jsme zajeli na tu hlubinu.

Sám jsem ale nic neprožíval a byl jsem z toho frustrovaný.Věděl jsem,že to nešlo zdaleka podle mých představ a toho jak jsem si to připravil,ale snažil jsem se být upřímný a dát ten čas opravdu Bohu a sloužit tím vedením chval.

No a na konci jsem byl příjemně překvapený,když Jiřina Markovová poděkovala kapele za to úžasné vedení,k tomu dodala,že je málo takových,kdo takto vedou chvály a uctívání a pak následoval opravdu dlouhý potlesk lidí-takové ocenění,to nás s klukama překvapilo,protože jsme byli opravdu trochu nervózní a nešlo nám to úplně jak bychom si představovali.No a co se stalo během těch chval-na konci dala Jiřka výzvu,ať přijde ten kdo se bude chtít modlit-a přišla holka,která chtěla přijmout Ježíše!!!Byli tam jen ty chvály,žádné kázání.

To že jsem neprožíval nic já,ještě nic neznamenalo-Bůh se projevil v mé slabosti,neschopnosti,Jeho síla a moc zasáhla lidská srdce a jedno natolik silně,že se rozhodlo vydat svůj život Kristu.

Čeká nás ještě vyšší stupeň pokory a poznání,jako ap.Pavla,kdy vyznával a chlubil se svými slabostmi,aby na něm spočinula Boží moc..."Vždyť když jsem sláb,jsem silný..."říká ap.Pavel.Musíme se do toho nějak dostat...

Když jsme se silami u konce a nedaří se nám podle představ,když necítíme pomazání,pak je tady ještě možnost,že se právě teď projeví Jeho moc a síla,to je úžasné!

Nebuďte frustrovaní,zmatení a odsouzení,když se vám nedaří,jste slabí a nevnímáte na sobě pomazání,ještě je tady On!

Jen zůstávejte v pokoře a v postoji služebníka,dělejte dál to co máte dělat.I když vám to někdy nepůjde-vést chvály a "naskočit",jen Ho opravdově chvalte dál a to stačí,ještě je tady On,Bůh,který se projevuje v lidské slabosti!!!

Nejde o to,aby jste byli za každou cenu úspěšní,ale aby jste byli služebníky s opravdovým srdcem pro Boha.

To co jsem ještě k tomu prožil na té poslední akci bylo to,že i když jsem nic sám neprožíval,tak před Bohem ta společná chvála měla obrovskou hodnotu-(1 Petr 1:7 ..."vaše víra (i chvála),má v Božích očích nesrovnatelně vyšší hodnotu než pouhé zlato...")-něco se dělo,co zatím nebylo vidět,byla to duchovní zbraň,která měla moc bořit hradby nepřítele a prolamovat Boží království na zem,světlo přicházeko do tmy,Bůh byl svým lidem uctíván!

Petr

Minule jsem psal o palivu na oheň.

Když na něj přiložím a začne hořet,pohlcuje tmu a já se ocitnu ze tmy ve světle.

V té chvíli nejen,že jsem "vtažen" do uctívání,ale někdy mě On sám a jeho nové zjevení tak inspiruje,že se vrhnu na novou píseň,či báseň a snažím se zachytit,co v takové chvíli,v tom světle vidím.

Tak vznikli některé mé písně i poezie a věřím,že i takových velikánů,jako byl J.A.Komenský,či Charles Wesley,nebo dnes Matt Redman,Martin Smith,Tim Hughes atd.

Chci Vás povzbudit k takovému psaní nových písní,či poezie.

V textu písní se nedá "zachytit" všechno,musíme to zkomprimovat na nějakou část,ale v poezii jsme volnější.

Tady je jedna z mých básní z takového "okamžiku".

odhal mi svou blízkost

Ty jsi pramen živé vody

dospěl jsem až k prameni živé vody-kterým je Kristus

smysl pro Boha

záležitost srdce

Kristus mě osvobodil ode mě samotného

Bůh se stal člověkem z lásky

na cestě k plnosti

potřebujeme velkou touhu

k tomu nás vede pevné rozhodnutí

sjednocení s Bohem

navzdory naši pevné vůli může ještě docházet ke srážkám

láska se očišťuje v úplném sebezapomenutí

Kristus vzkříšený přebývá v celé naši bytosti

chci získat Krista toužím být nalezen v Něm

společník pro život

hledání milovaného

chci žít v Tvé blízkosti

je to čas který byl získán

touze musí odpovídat svatý život

Kristus ve všem

ve vyobrazeních,bolesti,radosti,důvěře,bázni,

pochybách,svobodě i otroctví

On snášel utrpení pro nás

Ecce homo pokrytý ranami

mé já se setkává s Ty

je to záležitost lásky

hledám Tě uvnitř sebe

utiš mé mohutnosti,rozptýlené mými všedními starostmi,

v mých uších ještě zaznívají zvuky dne

jsem proniknutý pachem ulice

mé vnitřní smysli jsou rozptýlené

kde jsi Bože?

utiš bouře v mé mysli

dej mi nové srdce

neobcházej prosím svého služebníka (Gn 18:3)

stojím a jsem ztracen v mlčení před Tvým tajemstvím

vtělil ses mezi lidi

tak blízko mě

srdce k srdci,Duch k duchu

je to výtečná cesta

cítím tvé Božské doteky ve vánku

vnímám ten horizont to místo uvnitř našeho sjednocení

vím že jsem milován

On působí že nacházím cestu jež vede k Němu

klepe na mé dveře

někdo jiný mě přitahuje zevnitř a zmocňuje se mě

dej mi pít tu živou vodu

touto živou vodou je ve skutečnosti sám Kristus

jsem přitahován zevnitř

vnímám toto Božské působení

musím vědět jak se mám chovat

když přecházíš

úcta k Tobě mi ukládá hluboké mlčení

rozum utichá

ale naproti tomu

chce chápat co se děje

co dělat?

chci Ti rozumět a pochopit

bez přemýšlení

někde hluboko uvnitř

je jistota která nepadá

objevuji své možnosti a hranice v Tobě

žízním po sjednocení,já a Ty jsme jedno

jsem skrytý v Tobě

Ty jsi vstoupil do mého světa

a já do Tvého

má touha očekávání hoří v presu napětí

přitahována a nasměrována správným směrem

jsem vtažen do Tvé lásky

vcucnutý do větrací šachty v tomto zapáchajícím světě

úplně jsem se ztratil

v tomto bodě přelomu

jsem já,jsem Ty

ztracený a nalezený v Tobě

mým životem je Kristus

naděje mé slávy

jsem osvobozený z vězení vlastního ega

ztracený v Bohu

má duše reaguje na Tvé pozvání

jsi v mém životě vším

můj milovaný je můj a já jeho

kraluješ ve mně v hluboké harmonii

zmocňuješ se mě s příchutí svobody

meditace rozjasnila všechny mé smysly

jemně mě vedeš k sobě

ze tmy do světla

Nedávno jsem si koupil NZ-Slovo na cestu (SNC).Je to volnější překlad,který je obdobou populárních překladů The Living Bible,Good News Bible (mimo jiné dozvěděl jsem se,že tyto překlady čte i Bono z U2 a Stuart Angus...).

Většinou když čtu jiný překlad,tak to slovo pro mě znovu ožívá a můžu ho číst a vidět "nově".

Otevřel jsem list Židům a hned na začátku jsem byl ohromen Božím zjevením.

Boží slovo proniklo až do mého ducha (Žd 4:12).

Stojí tam hned v 1 kpt.

"Boží Syn je podivuhodná bytost.

Bůh mu vše dal a skrze něho stvořil svět a vše,co je v něm.On vyzařuje Boží lásku.Každý jeho čin a každé jeho slovo dosvědčuje,že je Bůh.Řídí vesmír podmanivou silou svého rozkazu.Zemřel,aby očistil naše svědomí od všech hříchů,vstal z mrtvých a pak se posadil na čestné místo u Boha."

Dál Žd 3:1 ..."Snažte se poznávat Ježíše,který byl Božím vyslancem na zemi a nyní je našim zástupcem u Boha."

A to bude palivem pro naše uctívání.

Dal Žd 4:13,14 ..."Žádná bytost před ním není bezpečná.Bůh před kterým se budeme ze všeho

zodpovídat,vidí vše takové,jaké to ve skutečnosti je:propadlé Božímu soudu a odkázané na jeho Milost.

Máme však u Boha mocného prostředníka,jeho Syna ježíše-pevně se ho držme..."

Jsme totálně odkázaní na jeho milost!

Jsme vydaní všanc Bohu-náš život je v jeho rukách.

Naštěstí máme mocného prostředníka,který se za nás přimlouvá a zatáhl za nás náš dluh...

Tohle bude dalším palivem pro naše uctívání.

1Petr 1:8-12 ..."I když jste ho nikdy neviděli,přece ho milujete,a ačkoliv ho ještě nevidíte,přece v něho věříte.A prožíváte nezměrnou radost z toho,že dosahujete cíle své víry-spasení,které se snažili odhalit a poznat již proroci.Předpovídali a pátrali po tom,na který čas a na jaké okolnosti poukazoval Duch svatý,který v nich působil a který prorokoval o Kristově utrpení a slávě.Jsou to pravdy,které vám byly zvěstovány-jsou to tak zvláštní a úžasné věci,že i andělé v nebi touží do nich důkladněji nahlédnout."

I andělé touží víc proniknout do tohoto tajemství jímž je Kristus a evangelium.

O co víc bychom měli o to usilovat my.

Žd 12:1,2 ..."Máme všechno odložit a dívat se na Ježíše (zaměřit se na něho a jeho dílo spasení),On je ZDROJEM i OBSAHEM naší víry."

2Kor 3:16 ..."Kdo se obrátí k Pánu,tomu se otevřou oči..."

Nemůžeme se spokojit a zastavit se v našem poznání Krista,které právě máme,musíme jít dál a hlouběji.Je co oběvovat-Bůh se nám bude odhalovat den za dnem,pokud ho budeme hledat opravdově.

To odhalované tajemství jímž je Kristus v nás bude probouzet novou víru,lásku a obdiv a tak budeme mít stále nové palivo k našemu uctívání.

Daniel 2:22..."On zjevuje hlubiny i tajemství,ví o tom co je v temnotě,s ním však přebývá světlo..."

Staří Židovští komentátoři a vykladači Bible dokazují s odvoláním na tento verš,že jedním z jmen Mesiáše je "Světlo".

Bůh sám nám bude zjevovat hlubiny a tajemství,bude nás osvětlovat a svítit nám v tmách.

Bůh ví a zná co je v temnotě,ve světě neviditelném,někde hluboko ve vesmíru,za jeho nekonečnými hranicemi,on ví všechno,jak on je veliký!

Říkám vždycky v této chvíli:"Bože,kdo jsi,kdo vlastně jsi?"

A taky děkuji Bohu,že mě zavolal ze tmy do podivuhodného světla k věčnému životu,skrze to tajemství kterým je Kristus a skrze moc evangelia.

Někde hluboko uvnitř v mém duchu se mě Bůh dotýká v takové chvíli a zjevuje se nově, "ožívá" ve mně.

V tento svatý okamžik mě Bůh pohlcuje,jsme jedno,ztrácím se v něm,pak už Boží slovo a pravdy o něm nejsou jen nějaké fráze.

V ten moment přiložím palivo na oheň mého uctívání a mám chuť před ním padnout na tvář a vyzpívat mu chválu,či zůstat jen tak před ním v jeho blízkosti v jeho zjevení.

Vede mě to k vzývání Boha-jako svého osobního Boha,k hrdosti,že on je můj Bůh,k lásce k němu.

Vede mě to taky k díkčinění,děkuji Bohu za to,že mě už před stvořením světa (Ef 1) vyvolil k tomu,abych ho poznal a uvěřil v něho,jaká výsada a čest pro mě a tím získávám tu hlavní cenu-spasení,život věčný a jako bonus závdavek Ducha svatého (ochutnávku nebe a Boží nadpřirozenosti) a taky pomoc k novému životu a dalším zjevením Boha a jeho pravdy.

Potřebujeme vzít tento svatý okamžik do společné chvály.

Toto nás totiž vede k uctívání.

Např:

-napište novou píseň,která o tom bude mluvit a bude čerstvá

-zpívejte novou píseň (Duchovní píseň /spontánní píseň/,jak vás povede Duch v tomto novém zjevení...)

-prokřikujte to Bohu i lidem,zvěstujte jeho divy,honoste se Bohem,opěvujte ho (Žalm 105+ 1 Par 16)

-nebo to jen tak řeknětě před hraním,či mezi písněmi,nebo v nějaké chvíli v písni

-nebo přečtěte Boží slovo,které to vystihuje,nebo jakkoliv...

Lidem to může pomoct "chytnout" nové zjevení Boha k uctívání.

Potřebujeme pro naše uctívání palivo na oheň,který je potřeba udržovat stále "živý".

Palivem na náš oheň je náš vztah s Bohem,čerstvé zjevení Boha,Boží slovo a naše víra.

Vždy když "zahlédneme" Boží obraz,jeho velikost,odlišnost a slávu,pak se uvolníme ze všech obav a začneme tomuto velkému Bohu,který je láska důvěřovat a tak vcházíme do odpočinutí a chvály.

Pak nám začne dávat smysl i to co učil Ježíš:"Nedělejte si starosti o život-hledejte nejprve Boží království a ostatní vám bude přidáno..."

K tomu ale potřebujeme ještě jedno zjevení a to zjevení Boží lásky.

1 Jan 4:16 ..."My jsme poznali lásku,kterou má Bůh k nám a uvěřili v ni."

Pak se dokoná naše odpočinutí o kterém mluví Žd 4:3 ..."Jen když důvěřujeme Bohu,dosahujeme skutečného odpočinutí."

V 1 Par 16 David vybízí služebníky chváliče k tomu,aby hledali jeho tvář ustavičně,přemýšleli o něm,o jeho díle,poznávali ho a odhalovali jeho tajemství a pak to měli přinášet do té služby chval a uctívání.

Kristus je tajemství,do kterého musíme stále pronikat hlouběji a hlouběji.

Musíme si k němu chodit pro ta nová odhalení a zjevení.

Petr

Nedávno jsme se s mým přítelem z U.S.A. Donem Slabaughem bavili o tom,co všechno zahrnuje Bohoslužba a že to je vlastně uctívání.Některé postřehy jsou obohacující.

Služba Bohu je na prvním místě co se týče církve.

Bůh je na prvním místě,je středem všeho a tak má být i středem uctívání-Bohoslužby.

On má být předmětem obdivu.(2 Tes 1:1O),nejen ve chvále,ale vůbec v církvi.

Církev stojí na základě kým je Kristus-Mesiáš,Syn Boží (Ježíš řekl Petrovi-na tom zjevení postavím svou církev).

Církev stojí na poznání Boha a Jeho uctívání.

Jako vedoucí chval se tedy musíme zaměřit na Boha.

Uctívání-je Bohoslužba,služba Bohu.

Bohoslužba-je uctívání,je to služba Bohu-znamená to poklonit se,přinášet Bohu slávu a sloužit mu.

Izrael,když ho Bůh vyvedl z otroctví v Egyptě na to často zapomínal-proč byl vysvobozen-aby uctíval Boha.

Ex 7:16 ..."Nech můj lid odejít,aby mě uctíval na poušti."

Anglický překlad:"Let my people go,so they can worship me in the wildeness".

Český překlad má-aby mě sloužil a to se nevylučuje-není to nějaká dřina (tato služba)-je to uctívání,Bohoslužba-to tím Bůh myslel.

Proto je vyvedl z otroctví,aby Ho milovali,měli s Ním vztah,klaněli se mu a uctívali Ho na prvním místě-pak mělo být vše ostatní.

Tím se měli odlišovat-že uctívali živého,pravého a jediného Boha se kterým měli mít vztah.

Postoj uctívání a Bohoslužby je:

Dívám se na Boha,ne na sebe a cokoliv jiného

Služba Bohu-Bohoslužba-uctívání,je nejen chvála a zpěv.

Je to důležitá část a zahnuje hodně věcí

(např: Izrael uctíval Boha svými oběťmi,které přinášeli kněží,až později na Boží zjevení David postavil chváliče před archu,pak Ho uctívali studiem Tory a četbou Božího slova,žalmy,modlitbami atd.).

Uctívání-Bohoslužba zahrnuje:

-modlitby

-rozjímání o Bohu (meditace)

-chvály a uctívání

-studium Bible

-skutek uctívání (skutek lásky)

-služba skrze Duchovní dary a ovoce Ducha svatého (věrnost,jemnost,sebeovládání-svatost)

-oběti

-štědrost

-evangelizace

atd.

Je to životní styl znovuzrozeného člověka.

Je to součást našeho "nového života".

Milujeme toho,koho uctíváme.A uctíváme toho,koho milujeme!

Uctívání tryská z našeho vztahu s Bohem,čím víc s Ním jsme,tím víc Ho uctíváme.

Žalm 22:3 ...Ty sídlíš tam,kde ti Izrael dává (nabízí) chválu,tam kde je uctívání,tam můžeme očekávat,že tam bude Bůh.(Jeden z Amerických parafrázovaných překladů Bible).

Často očekáváme,že Bůh bude tam,kde jsou "dělníci",ale není to tak.

Ježíš řekl,že Bůh hledá ty kdo Ho budou uctívat.Hledá uctívače-tam bude,protože z těch milujících

uctívačů se stejně stanou dělníci.

Často očekáváme,že Bůh bude tam,kde je vše "dokonalé",super shromko,osvětlení,aparatůra,skupina,"nejlepší sbor-denominace" atd.

Ale zase tady platí,co řekl Ježíš-Bůh bude prostě tam,kde budou milující uctívači (a mohou jen "šmrdlat" na kytaru kdekoliv).

Na závěr - nic bychom jako vedoucí neměli dělat bez Boha a sami za sebe.

Nejsem to já,kdo může něco udělat,ale jen Bůh-On je jediný spasitel.

To by měl mít vedoucí chval (nejen on) stále na mysli a připomínat si to,abychom "nespadli" ve službě do rutiny a pýchy.

Je to o Něm,On je centrem všeho,tedy i našeho uctívání a Bohoslužby !

Bůh je podstata všech věcí !

Centrem není píseň,dobrá hudba,kázání či nějaký pocit,církev,shromáždění,či nějaký člověk ani učení !!!

Centrem je Ježíš Kristus !!!

Proto bychom měli být zaměřeni na Něho a očekávat na Něj.

Ve všem co děláme bychom měli hledat Boha a Jeho přítomnost.

Máme taky sloužit ovocem Ducha (Gal 5kpt.)

To je ale další téma pro vedoucí chval...

Petr

"Mé srdce si opakuje Tvoji výzvu:"Hledejte mou tvář." /Žalm 27:8/

na počátku nového roku 2012 jsem se dostal k začátku Bible-ke knize Genesis a ke stvoření člověka.

Je to vděčné téma na zamyšlení a hledání,na "početí" nových myšlenek,představ a zjevení.

Vždy si tím připomínám,že Bůh nás stvořil ke vztahu s Ním a to je to "gro" nejen pro nás uctívače.

Gen 1:26,27 ...,"Bůh řekl:"Učiňme člověka ke svému obrazu,aby se nám podobal-Bůh stvořil člověka ke svému obrazu,k Božímu obrazu jej stvořil..."

Konkrétní výraz "obraz" v sobě zahrnuje určitou podobnost,například jako měl Adamův syn s Adamem.

Naše stvoření je povolání do vztahu.

Tento vztah k Bohu odděluje člověka od zvířat a všeho stvoření a navíc předpokládá všeobecnou podobnost přirozenosti,to je rozum,vůli,moc:člověk je osoba.

Máme schopnost komunikovat a mít vztah s Bohem.

Byli jsme stvořeni pro vztah s Ním-Bůh je Bohem vztahů.

Můžeme vidět v Bibli,že většinou vše se "motá"kolem vztahů.

Gen 1:31 ..."Bůh viděl,že vše co učinil bylo dobré."

Bůh byl spokojený s člověkem,když ho stvořil ke svému obrazu.

Když Bůh stvořil svět,něco mu na něm chybělo.Byl to člověk se schopností navázat se svým Tvůrcem vztah a komunikovat.

Taky Bůh chtěl,aby se člověk staral o svět,který mu byl svěřen.

Gen 2:7 ..."Bůh Jahve utvořil z hlíny země člověka,vdechl do jeho nozder dech života a člověk se stal živou bytostí."

První co Adam musel uvidět když byl povolán v bytí byla Boží tvář!!!

Muselo to být fantastické,být Bohu tváří v tvář.

Muselo se to "zarýt" tak hluboko do člověka do našeho DNA,protože to je ta největší touha v nás (pokud je probuzena a oživena) vidět Boha tváří v tvář.

Když ten příběh čtu znovu a znovu se ve mně tato touha probouzí a zkouším si to představit-můj Učinitel se nade mnou v lásce sklání a touží po mě,chce být se mnou,mít se mnou vztah,dal mi řeč abych k Němu mluvil,dal mi schopnosti Ho vnímat,komunikovat s Ním,dal do mého nitra "silné chvění" které se rozezní kdykoliv se s ním setkám,je to ten druh lásky,která nikdy "nevyprchá".

Ap.Pavel říká,že tato láska nám je vlévána do srdce skrze Ducha svatého.

O Adamovi je psáno,že se stal živou bytostí.Hebrejské slovo je "nefeš",jež se označuje bytost oživovanou dechem života,který se projevuje také duchem "ruach".

V nás je duch,tak potřebný pro nás dnes k našemu nebeskému spojení a komunikaci.

My,kteří jako Adam nemůžeme vidět Boha tváří v tvář-aspoň zatím,máme oživeného ducha po našem "znovuzrození" a tak jsme znovu navázali ztracené spojení.

To je úžasná milost,i když je to někdy "jen" cesta víry,než "vidění a sáhnutí si".

Máme ale zaslíbení,že jednou staneme Bohu tváří v tvář.To byl "motor" který hnal většinu křesťanů po všechna staletí.

Gen 2:8 ..."Bůh Jahve vysadil zahradu na východě v Edenu a postavil do ní člověka,kterého utvořil."

Bůh vytvořil nádherné místo pro člověka,kde se s ním scházel,kde ho navštěvoval,sestupoval z výšin,aby mohl být s Adamem,protože po něm toužil a zamiloval si ho.

Gen 3:8,9 ..."Uslyšeli krok Boha Jahva,jenž se procházel v zahradě v denním vánku,a člověk i jeho žena se skryli před Bohem mezi stromy zahrady.Bůh Jahve zavolal na člověka a řekl:"Kde jsi?"

Tady můžeme vyčíst,že Bůh touží po obecenství s námi.On sám přicházel za Adamem do ráje a hledal ho,volal na něho dokonce,když ho nemohl najít.

Stejně to má Bůh i dnes co se týče mě i Tebe.

Žalm 27:8 ..."opakuji si tvoji výzvu:"Hledejte mou tvář (blízkost,vztah)."

Tady Bůh znovu vyjadřuje tu silnou touhu po svém stvoření-totiž po každém člověku-chce abchom Ho hledali a setkávali se s Ním.

David nám v tomto mohl jít příkladem-jeho touha po Bohu byla silná.

Pamatoval na tuto Boží výzvu a praktikoval ji.

Odkud ji David vzal?

Podívejme se do:

5 Mojžíšova 4:29 ..."...budeš hledat Jahva,svého Boha a nalezneš Ho,budeš-li Ho hledat celým srdcem a celou duší..."

Tento příkaz,nebo výzva platí pro nás dodnes.

Je to to nejdůležitější co můžeme dělat,protože si to Bůh moc přeje a touží po nás-On nám dal život,jsme Jeho děti.

Vidíme tady,že máme zapojit své srdce a duši,naše srdce v tom má být celé,nejen napůl...

Jsou to aspekty naší bytosti a přirozenosti-Božího obrazu,jsme stvořeni tak,abychom s Ním mohli mít vztah,jen my lidi.

Je tady ale zvláštní připomínka-když Ho budeš hledat celým srdcem a celou duší,tak se Ti dá nalézt.

Jinde je,že Bůh je žárlivě milující.On nechce mít jen půl našeho srdce.ale chce nás celé,protože nás opravdově miluje.

Dnes je to tak těžké cele se zaměřit a vydat jen pro jednu věc i přesto,že to je náš milující Stvořitel.

Je tolik věcí,které nás obklopují "zalézají pod kůži" a rozptylují.

Už jsem zase u toho jak jsem nedávno psal,že bychom se potřebovali učit od mnichů něco o "ztišení".

Proč to potřebujeme?

Ježíš nám dává odpověď.

Jan 4:24 ..."Bůh je Duch a ti kdo Ho chcou uctívat musí Ho uctívat v Duchu a pravdě."

Žijeme na rozdíl od Adama v "padlém těle" ,ale náš duch je schopen navázat kontakt s Bohem a mít s ním vztah.

Tady bych chtěl znovu upozornit na náboženství "inteligentní víry".

Jen rozum Ti na Boha a vztah s Ním nestačí!!!

Ježíš říká dál:

Jan 4:23 ..."Otec hledá ty,kdo Ho budou uctívat..." ...mít s Ním vztah.

A o to tady jde.

Bůh nám chodí naproti,ale něco je i na nás,bude nás to stát nějakou iniciativu (hledání) i když naštěstí Bůh je tak dobrý,že někdy se k nám "prolamuje" i bez hledání a zásluh a "zasáhne" nás,protože nás tak moc miluje.

Je to pro mě,ostatně i jako každý rok výzva č.1 na počátku toho Nového roku 2012.

Mít s Ním živý vztah a hledat Jeho tvář.

Uctívání v Duchu a pravdě je naše nebeské spojení a komunikace-uctívejme Ho!

pokoj a vše dobré v r.2012

Petr

Akce v CBH Praha

V sobotu 25. listopadu jsme měli s "jiným rytmem" hrát v Praze večer chval a uctívání,ale nakonec tato akce byla zrušena (doufáme,že proběhne po novém roce) a tak jsme využili dlouhodobé nabídky kterou jsme měli z CBH Praha a vedli jsme chvály tam 26.11. v neděli na obou Bohoslužbách,které tam probíhají.

Je to zajímavá zkušenost hrát v různých sborech po celé republice.

Poslední dobou se potkáváme s lidmi,kteří touží a hladový po opravdovosti a novém setkání s Bohem.

Tito lidé září jako perly v této tmě-aniž by si to možná vůbec uvědomovali,sami zesláblí,vlastně silní a nepřemožitelní,protože jejich doufání je stále v Bohu.

Tolik potřebná Boží přítomnost je tak vzácná a naše uctívání je jeden z těch okamžiků našeho setkávání s živým Bohem.

Na poušti vábíme svého "Milého" aby přišel a dal nám napít živé vody.

Je zajímavé jak v této těžké době lidé povstávají,aby chválili Boha,přes všechny okolnosti.

Je to pro nás radost a výsada v této době společně chválit a uctívat na těch "suchých polích",právě tam.

Těšíme se na každý takový okamžik.

Vnímáme,že ta chvála je důležitá a hraje nějakou roli,v ní se něco nového rodí,i přesto,že zatím není nic vidět...

Jsou to jedinečné chvíle a věříme,že na nás hledí celé nebe,jak propukají nové písně lásky,které jsou "zalité" mnohými slzami,bolestmi a zklamáním.

V CBH Praha jsme potkali právě takové lidi,kteří přišli uctívat.

Viděli jsme,že jsou tam lidé připravení chválit Boha a že tomu rozumí,bylo to pak pro nás jednoduché vejít do těch chval a ponořit se i hlouběji.

Cítili jsme se tam svobodně a mohli jsme do toho dát tu opravdovost a své srdce-což ostatním může vždy pomoct,mohli jsme tam "postavit" Ježíše do středu všeho,aby mohl být vyvýšený a oslavený.

Někteří co za námi pak přišli nám říkali,že zakusili Boží přítomnost a byli povzbuzeni.

Tady aspoň jedno konkrétní povzbuzení:

"Už od zažátku chval jsem vnímal silné pomazání,vlastně už když jste dělali zvukovku a jen tak hráli a chválili to bylo cítit.

A to jsou vzácné chvíle a věci,jimi jsme obohacováni a neseni dál k našemu cíli...

hezké dny

Petr

Ps: jednu píseň "Nikdy nepřestanu-live" z této akce co se nahrávala jsem dali na:

www.bandzone.cz/jinyrytmus

Žalm 65:2 ..."Ztišením se sluší Tebe chválit,Bože..."

Je to zvláštní,ale i ticho a ztišení patří do našeho uctívání.

Jak jsem psal o hudbě,že obklopuje Boha a On trůní na chvalách,tak je i čas stát před Ním v tichu a ztišení-úplné zastavení svých myšlenek,slov (která někdy dochází) i hudby.

Mám jednu takovou zkušenost,když jsme v minulosti s JR byli pozvaní vést chvály na Kristfest,kde bylo přes 600 lidí+služebníci,kteří chtěli chválit Boha a těšili se na ten čas s námi-když jsme byli na podiu a "valili to",tak jsem najednou znejistěl,vnímal jsem,že to není ono ty chvály,že tomu něco chybí,že to není opravdové a strašně to "ženeme dopředu" (nebyl čas se v tom zastavit).

Najednou mě přišla myšlenka od Boha-zastav to!!!

Bylo to šílené (což si asi dovedete představit),přicházeli mi myšlenky typu-vždyť už jsme za to dostali i zaplacené,chtěli to tady rozjed s kapelou,co řeknou ti vedoucí,když přestanu hrát,asi mě už nikdy nepozvou,to bude ostuda atd.

Ale Bůh mi dal sílu a odvahu to udělat,prostě jsem přestal hrát a zpívat,zprvu kluci v kapele nechápali o co jde a ještě nějak "dohrávali",ale pak už nic-jen ticho,tolik lidí a najednou se vše zastavilo.

Jen jsem trnul co se bude dít-z nějaké milosti ten člověk co měl ten večer na starosti a vedl ho nepřišel dopředu,nevzal si mikrofon aby to nějak komentoval či co-prostě nic...

A najednou se pomalu začlo něco dít,někdo začal plakat,někdo se začal nezadržitelně smát,někdo se začal modlit v jazycích a někdo přišel dopředu to vyložit,přicházeli vidění a prorocká slova,lidé zakoušeli silnou Boží přítomnost,ta chvíle trvala hodně dlouho a ten večer "nabourala" připravený program,ale stalo se něco,co se nedá naplánovat a přišlo to z ticha a zastavení se.Bůh se k nám prolomil z ticha a zastavení se.

Už jsem nikdy nic podobného nezažil-nedá se to totiž aplikovat kdykoliv,k tomu člověk potřebuje Boží vedení.

V církvi máme stále tendence k tomu,že se musí něco dít,musí probíhat nějaký program.

Někdy je pro nás tak těžké zůstat jen tak v tichu a "vstupovat do něho".

V tichu se občas vynoří "věci",všechna temnota tohoto světa,všechny chmury a obavy,ale zároveň někdy můžeme i "letět" všemi galaxiemi nespoutaní a osvětluje nás to Slunce s uzdravením na paprscích,Jeho paprsky protínají tmu a jsou z jiného světa.

Zprvu to může být jen takové "jemné",ale když je následujeme do ticha a samoty,můžou zesílit.

O tom by nám mohli něco říct lidé,kteří se zavřeli do klášterů,kde trávili spoustu času v samotkách a ve ztišení.

Pak zase vyšli a společně byli v uctívání a adoraci Boha.Ztišení vystřídala chvála a chválu zase ztišení.

Mluvil jsem s jedním,kterého jsem poznal osobně a ten mi řekl,že když se zavřel na 40 dní na samotku,kde se postil a nic tam sebou neměl-jen ticho,tak že po nějakých dnech se vynořili všichni jeho démoni se kterými se musel utkat...

Četl jsem taky nějaké knihy od mnichů jak ze současnosti,tak z minulosti kteří měli zkušenosti s tichem a ztišením.

Bylo to velmi hluboké a pro mě vždy přínosné.

Bez samoty a ztišení se nedostaneš na hlubiny.A dnes potřebujeme,aby naše uctívání bylo hluboké.

Dnes lidi jen málo dokážou být sami se sebou a v tichu-když už kolem nich nikdo není,tak zapnou počítač,či telku,nebo stále vyvíjí nějakou činnost,kterou vše přehlušují.

Když se zastavíme,v tichu se vynořuje co je vlastně v našem srdci a tomu musíme naslouchat-narazíme tam sami na sebe a musíme se utkat sami se sebou,můžeme narazit i na ty své temné stránky-jak říká David v Žalmu 18:29..."Ty mi rozsvěcuješ světlo Hospodine.Můj Bůh září do mých temnot"...

David byl upřímný a proto se v Bibli oběvují i takové věci.

David byl pastýř,byl zvyklí být v tichu a ztišení,dělal to i později,když sedával ve svatyni u Archy.

Na těch místech asi vznikala i většina jeho písní (žalmů).

Je zvláštní že hudba a písně se rodí většinou v tichu a ztišení,které v nás něco uvolňuje z našich emocí a pocitů i z ducha.

V takové chvíli,když pak vezmu kytaru,tak můžu spontánně něco začít hrát a je to takovej proud který jde ze mě sám a i když z toho vždycky píseň nevznikne jsou to cenné chvíle.

Pokud se neodplaví naše bolesti,zklamání,pochyby,temné stránky uvnitř nás i bolest ze svých selhání pak naše srdce bude stále držet něco zpět a nepřijde ta očekávaná nová naděje,kterou tolik potřebujeme na každý den.

Žalm 62:6..."Jen zmlkni před Bohem,duše má,vždyť On mi naději vlévá..."

Podívejme se na další žalm 77:4,5,7..."Připomínám si Boha a sténám,přemýtám a jsem na duchu skleslý.Nutíš moje oči k bdění,jsem vzrušený,nejsem schopen slova.V noci si připomínám,jak jsem na struny hrával,v srdci přemítám a duch můj hloubá..."

I tohle je součást našeho uctívání.

Bůh miluje naši upřímnost.

Žalm 145:18..."Hospodin je blízko všem,kteří volají k Němu,kdo Ho volají opravdově..."

Opravdovost ze sebe dostaneme právě asi jen v tom tichu a ztišení se a v Boží přítomnosti,když jsme přemoženi Duchem Kristovým-aspoň teda já.

Téhle opravdovosti se pak snažím držet a "nosit" jí všude sebou-i do mé služby chval a uctívání.

Takže náš čas chval a uctívání,které doprovází většinou hudba,by měl střídat i čas ztišení v tichu-i to je uctívání.

David,který byl takový chválič a modlitebník řekl,že i ztišením se sluší Boha chválit...

Petr

Intuice (z lat.in-tueor, in-tuitum) znamená vhled nebo náhled a v současném užití obvykle označuje schopnost rychlého chápání, odhadu a rozhodování, které není zprostředkováno žádným uvažováním a ačkoli bývá provázeno pocitem jasnosti a jistoty, není podloženo žádnými důvody. Intuice může být podmíněna zkušeností a hraje významnou úlohu jak pro rychlé rozhodování pod časovým tlakem, tak také v umění a v každé tvořivé činnosti.(Tolik Wikipedie).

Můžeme ji využít jako pomocníka při uctívání,improvizaci a spontánním vedení chval.

Je to takový náš vnitřní hlas,dokážete-li mu věnovat pozornost,získáte dobrého pomocníka nejen při vedení chval.

Mějte odvahu následovat své srdce a intuici,nějakým způsobem ví co je důležité a co podružné.

V jednom Žalmu je "K upřímnému se budu mít upřímně".

Jak spící intuici v nás probudit?

Zaměřte se na pocity,zvláštní věci a myšlenky které vás potkávají-intuice se bude určitě ozývat častěji.

Důležitým partnerem intuice je naše vnímavost a všímavost,jak říká Bob Dylan:"Člověk by měl být citlivý ke skutečnostem."

Základem intuice je pozornost k tomu,co se děje kolem nás i uvnitř naší mysli.

Učte se rozlišovat:,jak z hlásku vycházejícího z našeho nitra udělat právoplatného partnera rozumu.

Mnohdy Vám rozum může radit co máte dělat,vy ale cítíte něco jiného a ani nevíte proč.

Intuice na rozdíl od rozumu nabídne někdy návod,přesto,že k němu nemá,nebo nedodá zdůvodnění proč by jste to měli udělat.

Zatímco rozum nás bude držet pěkně při zemi,intuice nám bude dodávat odvahu a povede nás do míst,kde jsme ještě nebyli - a o to právě ve chvále jde.

Potřebujeme vědět co právě máme dělat,co je opravdově v našem srdci,co vlastně chceme Bohu říct,potřebujeme mít nová a čerstvá zjevení Boha,potřebujeme to říct znovu,ale nově,proto je v Bibli tolik míst hovořící o tom,že máme zpívat Bohu novou píseň - to je právě to o čem jsem mluvil,co je právě opravdově teď ve Tvém srdci.

Může to být někdy intimní,ale náš vztah má být intimní a co se týče té naší intimiti otevřené ve společné chvále-máme být rodina a navíc v Bibli je tolik intimních věcí o tolika lidech-kdyby nebyli tak otevření ve své intimitě,nemohli bychom dnes z Bible čerpat to jejich požehnání.

Příklady táhnou,když lidé uvidí naši opravdovost a otevřenost,možná to některým pomůže přijít před Boha taky opravdově a to je úžasné požehnání.

Vzdáme-li se intuice ve chvále,pak se nám může stát,že nebudeme uctívat Boha právě tak jak bychom měli,či chtěli,ale tak jak to možná očekávají lidé.Z toho se může odvíjet i to,že nás to někdy nemusí bavit.

Nejde o to co se od Vás očekává,jde o to aby jste šli za svým povoláním,tím co milujete a co je skutečně ve Vašem srdci.

Samozřejmě,že musíme brát ohled a zřetel na lidi při společné chvále,ale měli bychom taky zůstávat sví a opravdoví.Učme se té potřebné rovnováze.

Pokud čekáte,že zapřáhnete intuici do svého rozhodování a činností a nebudete dělat chyby,jste na omylu.

Intuice však vynalézá a tvoří-je v té části mozku,kde sídlí naše tvořivost.

Petr